Cílem umělkyně je upoutat skrze mnohdy šokující performance, do kterých zapojuje své vlastní tělo, pozornost diváka, a probudit v něm tak uvědomění vážnosti dané problematiky. Tělo umělkyně se stává jakýmsi pracovním nástrojem, skrze který promlouvá k publiku a zároveň zdůrazňuje osobní rovinu daného problému. Využití vlastního těla a symboličnost jejího uměleckého výrazu je patrná i v jednom z jejích snad nejznámějších děl Who Can Erase the Traces (Kdo dokáže vymazat stopy), za které získala v roce 2005 ocenění Zlatý lev, udělované umělcům do 30 let na Bienále v Benátkách.
