Artotéka, oddělení zaměřené na výtvarné umění, je součástí opatovské pobočky městské knihovny. Kromě uměleckých publikací ji současně tvoří také obrazový fond české grafiky 2. pol. 20. stol. a reprodukce uměleckých děl českého a světového malířství. Vznik Artotéky je spojen s rozvojem sídliště Opatov. Koncept nově vznikající knihovny nabízel, kromě všedního způsobu výpůjčky knih a intelektuální stimulace, také možnost zapůjčení uměleckých děl mimo stěny veřejných institucí. Příležitost zapůjčení těchto prací domů byla motivována především snahou o zprostředkování umění široké veřejnosti, bez potřeby velkých finančních nákladů. Edukační potenciál, který tento způsob sdílení nabízel, nevedl pouze k možnosti nenákladného zařízení bytu na nově vznikajícím sídlišti, ale především ke sdílení fyzických statků, aniž bychom byli nuceni je vlastnit. Kontakt s uměleckými díly je tu zprostředkován mimo rámec galerijního provozu a expanduje do soukromí každého, kdo vlastní čtenářskou kartičku, díky které je možné si vybraná díla odnést domů na dobu půl roku. Ačkoliv se tak zdá, že systém artotéky obchází tržní logiku, definující umělecké dílo jako komoditu, zůstává otázkou, jakou roli představuje fyzické sdílení uměleckých děl dnes, v době sdílení souborů na internetu? Je originál uměleckého díla objektem touhy nebo sampling opanoval prostory naší mysli a vytěsnil pojem aury díla na smetiště dějin umění?
