účinkující Barbora Švehláková 12 výsledků

Barbora Švehláková

Vojtěchovský dlouhodobě polemizuje s tím, kam nás a naši planetu mohou dovést vynálezy (dosaďme si cokoliv: stroje, technologie, vědu, západní tradici poznání…), které používáme bez hlubšího přemýšlení o důsledcích, jež způsobují. Sdílí potřebu neustálé revize prostředků, které používáme k poznávání světa, přemýšlí o našich schopnostech koordinovat mezioborovou výchovu a o hlavních úkolech současného umění.
Současné kurátorství se proměnilo. Od snahy budovat si odstup a chránit vyváženou reflexivní pozici se dostalo spíše k rovině empatie, spolupráce a snahy o dehierarchizování. Jistě tomu tak není vždy – ale právě Adamcova praxe je dobrým příkladem toho, jak pokus o naplňování tohoto způsobu kurátorování nese plody.
Od roku 2009 je členkou kolektívu A. M. 180., ktorý stojí za dnes už kultovným festivalom súčasnej hudby Creepy Teepee, odohrávajúci sa každoročne v stredovekých kulisách Kutnej Hory. Podobne ako samotný festival nie je prehliadkou monolitných hudobných projektov, ale aj miestom pre performance a vizuálne umenie, tak i galéria A.M.180, kde Timková pôsobí ako spolukurátorka, je miestom hybridných kultúrnych aktivít.
Václav Magid je umělec, teoretik, kurátor a v neposlední řadě také baskytarista, v jehož aktivitách se často prolínají aspekty z těchto blízkých oblastí. Jakožto umělec stojí na silných teoretických základech, jeho kurátorské projekty bývají koncipovány jako rozsáhlý umělecký či teoretický projekt a v jeho umělecké tvorbě se setkává vizualita s hudbou.
Galerie VI PER je zaměřena na architekturu v nejširším slova smyslu a její vazby a průsečíky k současnému umění, urbanismu, designu, médiím, technologiím, politickým, právním, sociálním, ekonomickým či ekologickým kontextům.
Tereza Stejskalová se řadí mezi nejvýraznější feministické a kritické hlasy na české umělecké scéně. V současné době působí jako kurátorka v iniciativě tranzit.cz a dlouhodobě se věnuje výtvarné kritice.
Jako kurátorka Stejskalová často pracuje skrze postkoloniální a feministické prizma a její kurátorská praxe je zpravidla výstupem dlouhodobého výzkumu.
Nejde o to, že by Jakalová přenechávala umělcům veškerou moc a možnost zacházet s prostorem galerie podle svého. Její přístup, jak jej popisuje i ve videu, spočívá ve spolupráci a snaze o překonání a snižování (zbytečných i pevně ukotvených) bariér, které občas každého a každou z nás dělí od toho, co jsme si vysnili. Mimo jiné i sny a imaginace převedené do reality Zuzanu Jakalovou zajímá.