0:14:32
„Jak vidíte: polské umění dnes“ je první výstavou současného polského umění, která pokrývá tak široké spektrum za více než deset let. Zaměřuje se na významná díla, postoje a témata, k nimž se v posledních letech vyjadřovali výtvarní umělci. Kurátoři – Sebastian Cichocki a Łukasz Ronduda – záměrně sáhli po konzervativním formátu uměleckého salonu, přesunuli těžiště z výstavních experimentů na samotná umělecká díla a zároveň umožnili, aby byl salon sám o sobě specifický: kritický, emancipační, psychedelický, občas brutální a perverzní, hutný a nejednoznačný. Výstava byla koncipována jako průvodce usnadňující cestu po území současných uměleckých fenoménů. Byla vytvořena s ohledem na široké publikum zajímající se o současnou kulturu. Zaměřuje se na konkrétní čas a místo a koná se v poměrně specifickém okamžiku: několik let poté, co polské umění stabilizovalo svou pozici na mezinárodní scéně, a současně s procesem profesionalizace a poměrně radikální transformace polských uměleckých institucí. Současná situace se jeví jako splněný sen předchozích generací umělců, jejichž přítomnost v uměleckém světě byla často spojena s bojem o podobu a formu umělecké instituce a o postavení umělce ve společnosti. Samotná situace však neřeší všechny problémy: paradoxně vede k vytvoření nových napětí mezi institucemi a umělci, respektive mezi umělci a publikem. Výstava se zaměřuje na to, jak umělci definují svou společenskou roli a povinnosti vůči divákovi a jak vyjednávají své vztahy s institucemi. As You Can See: Polish Art Today je přehledem forem vidění a vnímání, touhy, bytí spolu a bytí o samotě, chápání reality a vztahu k minulosti a budoucnosti. Výstava se týká jak soukromého prostoru umělců a rozvíjejících se vztahů s předměty každodenní potřeby nebo s architekturou, tak i – stále nedobytého – území sociálních změn, pokusů o modifikaci světa pomocí nástrojů umění. Výstava „Jak vidíte: polské umění dnes“ mapuje současnou situaci na polské umělecké scéně tím, že seskupuje umělecká díla a umělecké jevy do řady narativů. Výrazně se zde projevuje motiv vyčerpání avantgardních strategií a jejich nahrazení hledáním inspirace v oblastech, které byly dříve považovány za „kompromisní“: neprofesionální umění, řemesla nebo akademismus. „Buržoazní“ umění, současná grafika a mimoměstské umění (současné lidové umění, vytvořené v rozporu s nedávnými názory, že současné umění je čistě městským fenoménem) získávají nové spojence. Po celou dobu výstavy bude pavilon Emilia hledět na město s obrovskýma očima dokořán, jako objekt jedinečné antropomorfizace (skleněné malby Pauliny Ołowské v odkazu na plakáty Jerzyho Koleckého). Výstava se soustředí na to, co vidíte, jak to vidíte a co se stává viditelným prostřednictvím umění a v umění.
