here all is distance there it was breath

přístupnost en audio
umělci Ruta Putramentaité
kurátor Mariana Serranová
instituce Galerie Jelení
ůčinkující Ruta Putramentaité
kamera Veronika Švecová
zvuk Veronika Švecová
střih Veronika Švecová
interview Veronika Švecová
kategorie Reportáže
publikováno 24. 6. 2022
délka 0:06:05
jazyk Česky / English
embed link icon

Už několik let je autorčina citlivost zaměřena na asymetrický vztah člověka a přírody. Její práce jsou fragmentární metaforou prostředí, které podává zprávu o nestravitelnosti lidské aktivity. Dává do souvislosti odlišná pojetí plynutí času, životnosti i rozkladu organické a anorganické hmoty.

Jedním dechem vnímáme nekonečnou biochemickou reakci univerza, jehož jsme součástí, jako hlubokou existenciální zkušenost. Ale paradoxně s vědomím, že na její plné pochopení náš lidský věk nikdy nedostane dostatek času. 

Recyklací vyhozených, disfunkčních vehiklů, které byly součástí reprodukce a pohybu člověka na zemském povrchu, do podoby výstavních artefaktů Ruta komunikuje s etickými premisami nového materialismu. Dlouhý život průmyslových výrobků, jejich pomalý rozklad a následně jejich cesta do země – tím vším dává autorka přírodě a geologickému času daleko optimističtější perspektivu, než jakou si jako lidé můžeme sami přisoudit. Dnes už víme, že odpadková skvrna v Tichém oceánu přesáhla velikost Texasu a blíží se velikosti celé Severní Ameriky. Doba pro recyklaci tun průmyslových hmot omílaných mořskou vodou už expirovala, řada materiálů se mechanicky rozpadá na drobné částice. Stejně tak lidský pohyb, aktivita i produkce se váží k nerostným zdrojům, její gravitaci a živným procesům, jejichž součástí je voda, která se chemickým procesem podílí na rozkladu organických i anorganických hmot.

Kosti jsou to jediné, co po nezpopelněném člověku zůstává. Patří mezi nejtvrdší tkáně lidského těla, ionty vápníku, fosfátů a dalších minerálů se v ní mohou uvolňovat a ukládat podle potřeby. Stejně jako kameny jsou předmětem zvětrávání působením vody a kysličníku uhličitého, do procesu vstupují bakterie, řasy, lišejníky, mechy i vyšší rostliny horniny a nerosty, jejichž odumřením vzniká tenká vrstva organických látek jako základ úrodnosti půd. Vědecký popis přírodních cyklů a evoluce nám umožňuje svou existenci vnímat i jako svého druhu vnější zkušenost. Dostáváme vhled do kontinuity materiálního světa, jehož zákony nás přesahují.

Ekologická angažovanost v nás se z velké části odehrává na iracionálním teritoriu. V doméně umění, více než kdekoli jinde, se problematizované fenomény oprošťují od svého původního kontextu kdesi v realitě, aby se jako symbolické obrazy připomínaly tady i tam. Prostřednictvím instalace Ruty Putramentaite sledujeme provázanost industriálních a přírodních procesů. Autorka kriticky nabourává separovanost těchto i dalších kategorií. Soustředí se naopak na jejich fyzikální základ a jejich vzájemné požírání. Ve zpracovávání spojů a vztahů mezi pohozenými průmyslovými torzy, přírodninami a zeminou pozorujeme, jak zub času a celková degradace materiálu vrací lidskou činnost znovu do země. Cítíme, že klíčem pro porozumění fyzického světa je vědomí naší tělesnosti a smrtelnosti. 

Mariana Serranová