Reportáže

here all is distance there it was breath

Už několik let je autorčina citlivost zaměřena na asymetrický vztah člověka a přírody. Její práce jsou fragmentární metaforou prostředí, které podává zprávu o nestravitelnosti lidské aktivity. Dává do souvislosti odlišná pojetí plynutí času, životnosti i rozkladu organické a anorganické hmoty.

Jedním dechem vnímáme nekonečnou biochemickou reakci univerza, jehož jsme součástí, jako hlubokou existenciální zkušenost. Ale paradoxně s vědomím, že na její plné pochopení náš lidský věk nikdy nedostane dostatek času. 

Recyklací vyhozených, disfunkčních vehiklů, které byly součástí reprodukce a pohybu člověka na zemském povrchu, do podoby výstavních artefaktů Ruta komunikuje s etickými premisami nového materialismu. Dlouhý život průmyslových výrobků, jejich pomalý rozklad a následně jejich cesta do země – tím vším dává autorka přírodě a geologickému času daleko optimističtější perspektivu, než jakou si jako lidé můžeme sami přisoudit. Dnes už víme, že odpadková skvrna v Tichém oceánu přesáhla velikost Texasu a blíží se velikosti celé Severní Ameriky. Doba pro recyklaci tun průmyslových hmot omílaných mořskou vodou už expirovala, řada materiálů se mechanicky rozpadá na drobné částice. Stejně tak lidský pohyb, aktivita i produkce se váží k nerostným zdrojům, její gravitaci a živným procesům, jejichž součástí je voda, která se chemickým procesem podílí na rozkladu organických i anorganických hmot.

Kosti jsou to jediné, co po nezpopelněném člověku zůstává. Patří mezi nejtvrdší tkáně lidského těla, ionty vápníku, fosfátů a dalších minerálů se v ní mohou uvolňovat a ukládat podle potřeby. Stejně jako kameny jsou předmětem zvětrávání působením vody a kysličníku uhličitého, do procesu vstupují bakterie, řasy, lišejníky, mechy i vyšší rostliny horniny a nerosty, jejichž odumřením vzniká tenká vrstva organických látek jako základ úrodnosti půd. Vědecký popis přírodních cyklů a evoluce nám umožňuje svou existenci vnímat i jako svého druhu vnější zkušenost. Dostáváme vhled do kontinuity materiálního světa, jehož zákony nás přesahují.

Ekologická angažovanost v nás se z velké části odehrává na iracionálním teritoriu. V doméně umění, více než kdekoli jinde, se problematizované fenomény oprošťují od svého původního kontextu kdesi v realitě, aby se jako symbolické obrazy připomínaly tady i tam. Prostřednictvím instalace Ruty Putramentaite sledujeme provázanost industriálních a přírodních procesů. Autorka kriticky nabourává separovanost těchto i dalších kategorií. Soustředí se naopak na jejich fyzikální základ a jejich vzájemné požírání. Ve zpracovávání spojů a vztahů mezi pohozenými průmyslovými torzy, přírodninami a zeminou pozorujeme, jak zub času a celková degradace materiálu vrací lidskou činnost znovu do země. Cítíme, že klíčem pro porozumění fyzického světa je vědomí naší tělesnosti a smrtelnosti. 

Mariana Serranová

přístupnosten audio
umělciRuta Putramentaité
kurátorMariana Serranová
místoGalerie Jelení
tagy
účinkujícíRuta Putramentaité
kameraVeronika Švecová
zvukVeronika Švecová
střihVeronika Švecová
interviewVeronika Švecová
kategorieReportáže
publikováno24. 6. 2022
délka0:06:05
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
here all is distance there it was breath
Cílem projektu Artlist:Talk  – podobně jako i Artlistu – je zainteresované veřejnosti zprostředkovat porozumění současným uměleckým přístupům a vyjadřování, které v tomto případě doplňuje o unikátní perspektivu samotných tvůrců. Jednotliví umělci a umělkyně zastoupení v databázi Artlist tímto zároveň získávají příležitost svou tvorbu přiblížit formou samostatné přednášky, jejíž záznam pak také rozšíří a aktualizuje jejich stávající databázová hesla.
Výstava není historickým průřezem tvorby Ester Krumbachové (přestože jej reflektuje), ale spíše rozsáhlou sítí původního materiálu, mnoha textů, obrazů a artefaktů, kterými se Krumbachová po celý život zabývala a obklopovala. Primárně tedy představuje archiv/pozůstalost Ester Krumbachové, a to v tematických blocích, které jsou vzájemně provázané; umožňují tak odkrýt její uvažování o kostýmní tvorbě, zejména o úloze detailu a využití barev, o provázanosti významu, výtvarné formy a celkové atmosféry filmu, o práci s textem kopírujícím mluvený projev a lidové vyprávění spíše než vysoký literární styl, její vztah k magii, realismu, subjektivitě, mužské a ženské polaritě nebo hierarchii druhů i společenských a pracovních pozic.
Medzinárodný úspech je vo všeobecnosti považovaný za jednu z najvyšších dosiahnuteľných mét, a to tak v kariére umelca, ako aj v mnohých iných odboroch – vo vede, športe, biznise aj politike. A izolácia každej umeleckej scény je do značnej miery dôsledkom nedostatočných medzinárodných kontaktov v minulosti. Ako je však možné zaujať mienkotvorných kurátorov rozhodujúcich o akvizí ciách do najvýznamnejších svetových múzeí tak, aby sa aj umenie z periférie dostalo do ich pozornosti?
Výstava jako celek nabízí divácky přístupnou formou možnost vidět jednotlivé okamžiky spojené s pětatřicetiletým vývojem CJCH v širších souvislostech, nahlédnout “pod pokličku” a uvědomit si nesamozřejmost, občasnou absurditu a zároveň obdivuhodnou odolnost uměleckého světa, v tomto případě ilustrovaného stručnými dějinami jedné umělecké ceny.