Reportáže

OBLASTI NE/LIDSKOSTI

Touto výstavou Kunstverein pokračuje tematickým zaměřením na Akademii Schloss Solitude, a sice otázkou, jak pronikavé se stalo pojetí lidskosti a nelidskosti. Dvacetiletá historie Akademie Schloss Solitude prošla řadou rozsáhlých politických, sociálních, ekonomických a kulturních otřesů : od rozpadu komunistického a socialistického státu ke stanovení nových hranic a nepřátelských stereotypů, k významným změnám struktury informací a komunikace.

umělciKrassimir Terziev, Helene Sommer, Edgar Endress, Lukas Einsele, Frederico Câmara, Elke Marhöfer, Artur Zmijewski, Nomeda, Anna Konik, Bernd Behr, Sonntag Jan-Peter E. R., Pia Fuchs, Christine Meisner, Löffler, Lan Tuazon, Olivier Menanteau, Danilo Prnjat, Dagmar Keller, Matthew Gottschalk, Kalumbwa Prince Tshime, Monika Oechsler, Dubravka Sekulić, Matilde Cassani, Mariam Ghani, Björn Franke, Martin Wittwer, p.t.t.red, Iosif Kiraly, Korpys, Aglaia Konrad, Gediminas Urbonas, bankleer
kurátorIris Dressler, Christ Hans D.
místoGermany
tagy
kameraJan Brož
zvukJan Brož
střihJan Brož
interviewJan Brož
kategorieReportáže
publikováno2. 7. 2010
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
OBLASTI NE/LIDSKOSTI
Nástroje, jež přinesl technologický pokrok a společnost sítí, vytvářejí alternativní způsob, jak navazovat komunikaci a budovat nové vztahy mezilidské i mezidruhové spolupráce. My však navrhujeme zaposlouchat se do zvuků praktik spojených se společenstvím: rituálnost, koexistence se světem rostlin, zvířat a hub, rozpouštění přecitlivělosti individuálního „já“ ve prospěch kolektivního „my“, citlivost vůči příběhům a perspektivě rostlin a zvířat, ropy nebo oblaků.
V říši, kde je pravda to, co si lidé myslí, že je pravda, Vėja našla umírající sovu. Zatímco Vėja svou péčí přivedla ptáčici zpět k životu, naučily jedna druhou navzájem své jazyky. Dokázaly spolu komunikovat, i když obě věděly, že část toho, co si řeknou, bude vždy ztracena/nesdělena/nepochopena. 
Zážitkový a zábavný aspekt hry nabízí možný způsob, jak lze čelit složitým souvislostem ekologických katastrof v moderním městském prostředí, kde nás často dusí pocity viny a bezmoci. Jak můžeme posílit celkovou odolnost ohřívajícího se města, namísto neustálého zpětného napravování těchto změn? Jak se tyto problémy zhmotňují v životě obyvatel Prahy a co to znamená pro ekosystémy města?