AŤ JE TO COKOLIV, MÁ TO SVÉ POŽADAVKY

Lenka Vítková je umělkyně pohybující se na pomezí literatury, malby a hudby. V galerii Kostka vystavuje aktuální skupinu maleb, které vznikaly na základě sice abstraktních, ale podprahově přesných vymezení. Autorčin cíl je nechat vyniknout silné vlastní nutkání po obraznosti. Část obrazů zobrazuje konkrétní objekty, jako jsou kniha nebo rolka papíru, zatímco jinou skupinu tvoří malby za hranicí předmětnosti. Na konci snahy je svébytné plátno s ne vždy konkrétním obrysem, no s přesvědčivě naplněným cílem malování.

artistsLenka Vítková
curatorsDušan Zahoranský, Jiří Ptáček
placeKostka gallery
tags
castLenka Vítková
cameraJan Vidlička
soundJan Vidlička
editingJan Vidlička
interviewJan Vidlička
published24. 12. 2011
languageČesky / English
embedlink icon
arrow down
related
AŤ JE TO COKOLIV, MÁ TO SVÉ POŽADAVKY
S odstupem viděno je toto místo dobově příznačné, po mnoho let bylo symbolem těch, kteří dobrovolně ukončili svůj život (viz např. jeho role v generačním filmu Šeptej, 1996). Bez přímého odkazu na tuto skutečnost, která se ale nicméně vynořuje v podtextu celé práce, vrhala Markéta Vaňková z mostu sáčky s akrylovými barvami na obří plátno (600 x 800 cm), umístěné v Nuselském údolí. Za pomoci asistentů tento proces snímala několika kamerami. Vznikla tak monumentální abstraktní malba i dokument z celé akce.
Co je za tím lesem? Poznáš dřeviny? Tady rozbalíme svačinu? Který z přítomných démonů je nejhlasitější? Chodí sem Ester někdy zpívat? Je za stromem hubenej trpaslík? Byla Ester v Japonsku? Je tam ráno, nebo večer? Cítíš tu vůni chorošů? Koho milují brouci? Nešly jsme už tudy? Je ten mech v pořádku? Proč tam není nikdo nahej? Stříkáš se proti klíšťatům? Je to podle fotky? Pozná Ester houby?
Album neboli conclusio, které Viktor Pivovarov představuje na videu je nesmírně zábavné. Vidíme na něm zvířata, která se z ničeho nic objeví, aby se podívala na Lenina, dočteme se o Leninovi jak po nocích vyje, uvidíme Lenina bez penisu a dozvíme se, že tento strašný vrah miliónů lidí zemřel s dětskou knihou v ruce. To, čemu se smějeme, z toho už nemáme strach.