AŤ JE TO COKOLIV, MÁ TO SVÉ POŽADAVKY

Lenka Vítková je umělkyně pohybující se na pomezí literatury, malby a hudby. V galerii Kostka vystavuje aktuální skupinu maleb, které vznikaly na základě sice abstraktních, ale podprahově přesných vymezení. Autorčin cíl je nechat vyniknout silné vlastní nutkání po obraznosti. Část obrazů zobrazuje konkrétní objekty, jako jsou kniha nebo rolka papíru, zatímco jinou skupinu tvoří malby za hranicí předmětnosti. Na konci snahy je svébytné plátno s ne vždy konkrétním obrysem, no s přesvědčivě naplněným cílem malování.

umělciLenka Vítková
kurátorDušan Zahoranský, Jiří Ptáček
místoKostka gallery
tagy
účinkujícíLenka Vítková
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
publikováno24. 12. 2011
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
AŤ JE TO COKOLIV, MÁ TO SVÉ POŽADAVKY
Hranice mezi folk horrorem a městskými mýty je v dnešní společenské náladě tenká a křivolaká jako staropražské uličky. V nejčerstvější historické paměti máme jejich opětovné zakouzlení úbytkem turistů a jejich znovuzabydlení osamělými postavami zbloudilých nočních chodců a lidí vyloučených ze společnosti. O slovo se hlásí odvěká představa umění jako zrcadla, které nám dovoluje nahlédnout žitou realitu v novém úhlu pohledu, případně může pokřivená skleněná plocha deformovat tvary a vytvářet iluze.
Každá výstava vždy dílčím způsobem ukazuje ztrátu komunikace mezi autory a artefakty, potažmo mezi díly a diváky. Vedlejším efektem pokusů o domluvu je absence, absence ve smyslu prázdna, prázdna pro něco, v intenci středoevropských řečí do prázdna, prázdna jako přístřešku v nečasu, prázdna jako vše pohlcující nicoty i prázdna jako možnosti ostrova pokladů.