Spolek Barvolam vznikl na české scéně v roce 2016 a jeho cílem je podporovat umělce s nálepkou „mentální postižení“ nebo „autismus“, prezentovat jejich dílo a zprostředkovávat spolupráci s dalšími umělci spolu s podporou jejich inkluze do světa současného umění. Provozují výtvarný ateliér pro neurodiverzní umělkyně a umělce, kde se věnují jejich dalšímu uměleckému rozvoji. Stejně tak, jako je důležité pro neurodiverzní umělkyně a umělce mít možnost rozvíjet kreativitu a svůj výtvarný projev, je to důležité i pro celou naši společnost. Komunita Barvolamu vychází z přesvědčení, že nejen umělec potřebuje publikum, ale i společnost sama potřebuje být vystavena jedinečné perspektivě, kterou tito neurodiverzní umělkyně a umělci mohou nabídnout.
_ _ _ _ _ _
Umělecké vyznání Šárky Hojakové se v dnešním světě plném komplikovaných sdělení a povrchních informací, cení o to více, že je jasné a přímočaré. Neuhýbá, míří přímo k věci, k podstatě, která může být až nepříjemně jednoduchá, možná až skoro banální. Malba, kterou se nyní nejvíc zabývá, je pro ni zdrojem čiré radosti a relaxace. Proces malby Hojakové umožňuje niterný projev svobodného myšlení i svobodného jednání. Jen ona se rozhodne, co na obraze bude a jak bude vypadat i když zrovna tvoří podle pohlednice nebo televize a je determinována viděným obrazem.
Momentální nápady nebo promyšlené náměty je schopná Hojaková plynule vizuálně zaznamenat. Necítíme žádné intelektuální pnutí nebo snahu o překombinovaný výraz. Jedná se o upřímné, hravé umění bez kulturních nánosů. Odráží se v nich Hojakové záliby v přírodě a turistice, nabyté zkušenosti a nastřádané vzpomínky. Maluje výseky městské krajiny utvářené architekturou (Hradčany, Domy na Letné, Český Krumlov), nebo přírodní motivy zaměřené buď na detail (květiny) nebo opět na vybranou část většího celku. Zkoumá i možnosti zátiší. Naopak portréty a figurální motivy z její tvorby v poslední tvorbě zcela vymizely.
Sama si nejvíce cení obrazů, které vznikají tak nějak mimoděk, bezděčně. Při malbě nebo kresbě se řídí podle svého aktuálního rozpoložení a okamžité inspirace. Potom nechává utváření vize náhodě a živelně si užívá samotný proces tvorby. Tyto díla můžeme přirovnat k psychickému automatismu surrealistů. K nejzajímavějšímu momentu Hojakové tvorby patří propojení dvou naprosto odlišných uměleckých médií – keramiky a malby. Propojení u Šárky Hojakové funguje překvapivě nekomplikovaně. Organizace prostoru, přemýšlení o barevnosti, samotný proces tvorby vlastní obou médiím se u Hojakové organicky propojil v jednotu. Její obrazy jsou statické, nedějové, prostor obrazu je vyplněný strukturou geometrických obrazců
oddělených velice výraznou hnědou linií, jako nějaká zdobná mísa na ovoce nebo hliněné kachle.
Hutné hnědé čáry zastupují v Hojakové malbě rydlo nebo podobný nástroj, vrývající do masy keramického užitného předmětu základní rozvržení, které je pak vyplněno jednotlivými, střídajícími se barevnými plochami. Barevnost obrazů je znepokojujícím prvkem, který nás nutí přemýšlet a hledat další asociace. Na první pohled jsou to podivné tóny tlumené červené, hluboké modré, zelené, hnědé a žluté doplněné bílou, které mohou působit, až nelibým dojmem. Na druhý pohled přesně zapadají do Hojakové tvorby. Používá je takřka ve všech dílech, ať už se jedná o záznam městské architektury nebo přírodního motivu. Je to její poznávací znamení. Zemitost a přitom jistá divokost a nespoutanost evokuje prostředí tropického pralesa, africké umění nebo také odstíny použitých glazur na výsledném keramickém díle.
Šárka Hojaková (1976) v současnosti tvoří převážně v ateliéru Studio Barvolam. Tam také vzniklo v rámci projektu Artist Statement jejíonline portfolioavideo portrét. Byla členkou několika spolků, mezi ně například patří společnost Duha, Inventura, Art Centrum Letná a Ateliér radostné tvorby. Ve sdružení Inventura byla také moderátorkou rozhlasové dílny, se kterou vytvořili pořad Rentgen Inventury / Inventura Rentgenu pro Radio Wave.
Edita Mikolášková