Reportáže

Y: NORMAL BODIES

Odchylky od standardizované normy jsou vždy vnímány jako cizí, jiné, nenormální, jedovaté. Nejsme ale všichni trochu pokřivení? Jsme naočkováni různými látkami, promícháni s materiálem svého okolí, plní mikroplastů, antibiotik, cizích těl, parazitů, hormonů,...
A co kdyby norma začínala právě tam, kde rozkvétá tisíc květů odlišností?

Komponovaná událost, která propojuje různé manifestace tělesnosti s koncepty, které tělesnou totalitu a normalitu narušují. Událost, která na těle staví i tělo využívá. Událost, ve které se těla umělkyň*umělců setkávají s těly publika. Událost, ve které je možné se pohybovat, volit si směr a úhel pohledu, dotknout se (sebe)? Fyzická blízkost už dlouho nebyla bezpečná. Je přece úplně normální mít tělo! Ať je jakékoliv!

umělciSára Jarošová, wellnesssseskupení, HYENAZ, Zander Porter, Paulina Masevnina, Lucie Herzogová, Laban Trier Charlie, Karolina Schön, Barvolam, Ondřej Trhoň, Lívia Válková, Enge Klinkáčková, Kača Olivová, Nela Pietrová, Marie Bartoníková, Jiří Gruber
kurátorAnna Chrtková, Petr Dlouhý
místoDivadlo X10
tagy
účinkujícíAnna Chrtková, Petr Dlouhý
kameraDavid Přílučík
zvukDavid Přílučík
střihDavid Přílučík
interviewDavid Přílučík
kategorieReportáže
publikováno12. 5. 2022
délka0:08:14
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Y: NORMAL BODIES
Americká kurátorka Bojana Coklyat popisuje ve své prezentaci vlastní zkušenosti s přístupem k lidem se zdravotním postižením v České republice. Coklyat realizovala během svého ročního pobytu v České republice výzkum, který se zabýval naším galerijním prostředím. V prezentaci se zaměřuje na práva zdravotně postižených osob a komentuje snahu našich galerií a muzeí vytvářet programy pro návštěvníky s nejrůznějšími druhy postižení.
NU architectuuratelier se zaměřuje na experimentální architekturu, jejich cílem je přispět za použití odpovídajících materiálů a promyšleného využití prostoru ke zlepšení životního prostředí. Ve své tvorbě se mimo jiné věnují také krajinářství. Ateliér byl nominovaný na cenu Mies van der Rohe a Belgickou cenu za architekturu s projektem C-mine Expeditie. Jedná se o rekonstrukci starého důlního komplexu, který dnes slouží jako kulturní a zábavně-vzdělávací park.
O povaze šílenství se debatuje už od starověku. Duševní nemoc je však vynálezem moderní doby spojené s institucionalizací psychiatrie. Podle Michela Foucaulta to byla potřeba buržoazie 18. století odklidit neposlušné jedince z veřejné sféry, která vedla k zavedení zvláštních ústavů pro tzv. duševně choré. V rámci těchto „cel pro nežádoucí“ se pak psychiatrie vyvinula ve vědeckou disciplínu.
Komu všemu by galerie měly být přístupné a nejsou? Jsou tu pro rodiče s malými dětmi a jiné pečující osoby? Jsou tu pro děti, nemocné či jinak handicapované? Chovají se galerie k umělcům a umělkyním, jejichž práci prezentují, férově? Proč jsou produkční výstav, na rozdíl od kurátorů a umělců, neviditelné? Mohou se lidé pracující ve sféře současného umění vyhnout (sebe-)vykořisťování, (sebe-)prekarizaci?
Spolek Barvolam vznikl na české scéně v roce 2016 a jeho cílem je podporovat umělce s nálepkou „mentální postižení“ nebo „autismus“, prezentovat jejich dílo a zprostředkovávat spolupráci s dalšími umělci spolu s podporou jejich inkluze do světa současného umění. Provozují výtvarný ateliér pro neurodiverzní umělkyně a umělce, kde se věnují jejich dalšímu uměleckému rozvoji. Stejně tak, jako je důležité pro neurodiverzní umělkyně a umělce mít možnost rozvíjet kreativitu a svůj výtvarný projev, je to důležité i pro celou naši společnost.