Reportáže

Black and Light

Ačkoli je Marko Horbanovým původním médiem fotografie, jeho dosavadní tvorba se pohybuje na pomezí s jinými médii. Markova díla se vyznačují lehkou ironií, pohráváním si s vnímáním a nejistotou diváka, autoportrétem nebo reinterpretací a apropriací. Výstava představuje několik rovin reflexe světla, které je naším dominantním zdrojem nejen viditelného světa, ale i vnitřního vědomí. Marko je jako průzkumný dron letící nad okrajem viditelného světa, ve kterém se střetává skutečné a virtuální osvícení. Reinterpretace a apropriace jsou pravděpodobně krádeží, ale také nezbytným nástrojem strategie umělce s důsledky, které chtějí a potřebují existovat. Zdroje jsou skutečné; jsou to přemístěné vzpomínky a identita autora je irelevantní. Úrovně porozumění výstavě spočívají v Markových hádankách, v zdrojovém materiálu a v banální hře, jejímž cílem je znejistit divákův zážitek.

Alexandra Niczová a Marko Horban

umělciMarko Horban
místoAMT project
tagy
účinkujícíMarko Horban
kameraMaja Štefančíková
zvukMaja Štefančíková
střihMaja Štefančíková
interviewMaja Štefančíková
překladMichaela Wickleinová
kategorieReportáže
publikováno23. 6. 2015
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Black and Light
Ve videu Si četli se postupně s nenuceností představuje několik mezigeneračních dvojic. Otcové, matky, synové a dcery hovoří o svém původu a schopnosti hovořit „mateřskými“ jazyky. Příslušníci mladší generace přirozeně bezvadnou češtinou nebo slovenštinou většinou připouští, že si nejsou v řečí svých rodičů zcela jisti, je to „kuchyňská“ komunikace druhé generace někdejších imigrantů. A právě tyto jazykové posuny se stávají umělci symbolem trhliny, která se objevuje mezi ním a jeho rodiči.