Berlin: We should talk 02 - Ute Aurand

umělci Ute Aurand
místo Berlin
tagy feminismus film každodennost portrét rodina V angličtině
režie Jiří Žák
ůčinkující Ute Aurand
kamera Jiří Žák, Monika Rychlíková
zvuk Milan Mazúr, Jiří Žák
střih Jiří Žák
interview Jiří Žák
překlad Zuzana Rousová
playlisty Berlin, we should talk
kategorie Profily
publikováno 3. 4. 2018
jazyk Česky / English
embed link icon

Ute Aurand se narodila v roce 1957 ve Frankfurt nad Mohanem, vyrůstala v Berlíně.

Začátkem osmdesátých let vystudovala fim na Deutsche Film und Fernsehakademie v Berlíně. Od roku 1985 produkuje své vlastní 16mm filmy. V roce 1987 založila Ute Aurand Filmproduktion . Filmová teoretička Erika Balsom ji označuje za klíčovou figuru berlínské experimentální scény od druhé poloviny 80. let do současnosti. Její filmy jsou promítány po festivalech a galeriích po celém světě. Tvorba Ute Aurand se vyznačuje specifickým přístupem k médiu pohyblivého obrazu využívající formu ‘filmových deníků a portrétů’ se silnou subjektivní perspektivou. Zásadním východiskem autorčina díla je feministický étos, který prochází její prací od prvopočátků až do současnosti. Spolu s Marií Lang publikovala výzkumnou knihu mapující ženy filmařky na filmové univerzitě v Berlíně s názvem Women make History-25 Years of Women Students at the dffb .
Tařka dvě dekády působila jako kurátorka filmového programu v kinech Arsenal a Babylon v Berlíně, kde dávala prostor pouze ženám pracujícím s filmovým médiem; většinou experimentálním způsobem.

Série rozhovorů s názvem Berlin: We Should Talk si vytyčila za cíl zprostředkovat vybrané osobnosti spjaté s berlínskou uměleckou scénou. Jedná se o vizuální umělkyně, kurátorky, teoretiky, filmaře, pedagogy. Někteří jsou exponovanými lidmi světa umění, jiní jsou méně známí, a to nejen pro české prostředí, ale i v rámci německého kontextu. Přesto si zasluhují pozornost. Snahou této série je mediovat pohled na podstatná témata, týkající se umění a jeho institucí, politiky, edukace a feminismu, vycházející nejen z německé zkušenosti, ale i z hlediska globálního kontextu. Jednoduše spolu musíme mluvit.
Projekt je podpořen Česko-německým fondem budoucnosti.

související s
Berlin: We should talk 02 - Ute Aurand

Si četli

Ve videu Si četli se postupně s nenuceností představuje několik mezigeneračních dvojic. Otcové, matky, synové a dcery hovoří o svém původu a schopnosti hovořit „mateřskými“ jazyky. Příslušníci mladší generace přirozeně bezvadnou češtinou nebo slovenštinou většinou připouští, že si nejsou v řečí svých rodičů zcela jisti, je to „kuchyňská“ komunikace druhé generace někdejších imigrantů. A právě tyto jazykové posuny se stávají umělci symbolem trhliny, která se objevuje mezi ním a jeho rodiči.

Konference Fascinace 2016

Prezentace experimentálních filmů a videoartu v galeriích tvoří pro některé distributory až polovinu příjmů. Přesto z diskusí distributorů vyplynulo, že způsob poskytování, oceňování a prezentace děl v galeriích nemá zatím žádná vžitá pravidla.

Jan Ságl - Underground (1972)

Na stativu položená kamera snímá ženy, muže i děti vyjíždějící z podchodu na Václavském náměstí v místě tehdy ještě neexistující stanice metra Můstek. Jejich do každodennosti ponořené tváře, pasivní těla, která v kontinuálním proudu vyvrhuje mechanismus eskalátoru na povrch, se v Ságlově podání staly obrazem normalizační rezignace české společnosti.