Čtveřice současných belgických umělců pracuje na hranici dvou světů, známého a neznámého. Rozvolňují běžná měřítka a nechávají diváka vstoupit do labyrintu interpretace. Pohrávají si se zdravým rozumem, sdíleným depozitářem obrazů a slov a čistými, dobře známými formami. Zkreslují a proměňují je, nechávají vibrovat jejich zapomenutou monstróznost, prezentují cosi ohromujícího, překvapivého a matoucího (slovo „monstrum“ pochází z latinského „monstrare“, což v překladu znamená předvádět, ukazovat). V kinematografickém slova smyslu se stávají střihači prostoru a sféry viditelného, provokatéry v oblasti vnímání a od něj odvozovaného smyslu. Přehazují roušku tajemství přes vše evidentní i těžko uchopitelné, aby tím lépe prozkoumali limity jistoty, poetiku rozporu a hypotéz neznáma.
