Co můžeme dělat?

Každodenně jsme zaplavováni obrazy utrpení a bolesti. Zatímco někteří na ně reagují solidaritou a empatií, jiní si stěžují na „únavu ze soucitu“. Ve svém příspěvku se zaměřím na roli (uměleckého) vzdělávání při budování postimperiální etiky.

*Nikita Dhawan  je profesorkou politických věd (politická teorie a generová studia) a ředitelkou Výzkumné platformy pro genderová studia: „Identities – Discourses – Transformations“ (Identity – diskurzy – transformace) na Innsbrucké univerzitě v Rakousku. Z jejích publikací můžeme zmínit například: Impossible Speech: On the Politics of Silence and Violence (Nemožnost mluvit: o politice mlčení a násilí, 2007); Negotiating Normativity: Postcolonial Appropriations, Contestations and Transformations (Vyjednávání normativnosti: Postkoloniální apropriace, tvrzení a transformace, spolueditorka, 2016), Difference that makes no Difference: The Non-Performativity of Intersectionality and Diversity (Rozdíl, který nemá význam: Neperformativita intersekčnosti a diverzity ed., 2017). V roce 2017 obdržela cenu Käthe Leichter za výjimečné výsledky v oblasti ženských a genderových studií a na podporu ženského hnutí a dosažení genderové rovnosti.

Jsou vysoké školy uměleckého zaměření místem, kde jsou „jinakost“ a „různorodost“ inherentně přítomny a podporovány? Proč o diverzitu studentů uměleckých škol usilovat? Vysokoškolské studium zdarma neznamená automaticky, že jsou školy otevřeny nadaným uchazečům napříč sociálními třídami stejnou měrou.Pavel Sterec představí inkluzivní program, o jehož přijetí na uměleckých školách dlouhodobě usiluje, a který již druhým rokem realizuje alespoň na úrovni ateliéru, který vede na brněnské Fakultě výtvarného umění VUT.

*Pavel Sterec  studoval v několika ateliérech na Akademii výtvarných umění v Praze a posléze v doktorském stupni na VŠUP. Jeho práce je tematicky a metodicky interdisciplinární a často je tak vázaná na jiné lidi – umělce, vědce a aktivistické kolektivy ve formě dočasných aliancí i dlouhodobých přátelství a averzí. V současnosti Sterec působí jako pedagog v Ateliéru intermedií na FaVU v Brně. Na konferenci promluví o snaze zavést inkluzivní program na Favu v Brně.

Polské akademie výtvarného umění jsou extrémně feminizovaným studijním prostředím, nicméně výlučně maskulinizovaným pracovištěm. Genderový nesoulad mezi těmito dvěma kariérními fázemi (student/studentka a učitelka/učitel), který je srovnatelný jedině se situací na teologických školách, je předmětem prezentovaného výzkumu. Anna Gromada zkoumá deset hypotéz vycházejících z literatury, aby našla odpověď na otázku, proč představují ženy 77 % studujících, ale pouze 22 % vyučujících.

Anna Gromada  je socioložka, ekonomka a badatelka na polské Akademii věd a spoluzakladatelka think-tanku Kalecki Foundation. Magisterský titul získala v oblasti mezinárodního rozvoje na pařížské univerzitě Sciences Po Paris, bakalářské studium absolvovala jednak v oboru sociologie a politiky na Cambridgeské univerzitě a pak také v oboru mezinárodního hospodářství na Varšavské ekonomické škole. Spolupracovala například s Úřadem polského prezidenta, francouzskou státní správou, OECD, deníkem The Guardian či agenturou Thomson Reuters. Je spoluautorkou publikace „Little Chance to Advance: An Inquiry to the Presence of Women at Art Academies in Poland“ (Malá šance na pokrok: Zkoumání zastoupení žen na polských uměleckých akademiích). Jedná se o zprávu definující kulturní, environmentální a psychologické faktory přispívající k exodu žen ze systému vyššího uměleckého vzdělávání.

Ve svém příspěvku budu mluvit za absolventy Akademie výtvarných umění v Praze, anonymní masu lidí, kteří tvoří strukturu pyramidy na jejímž samém vrcholu je několik úspěšných umělců. Ty, kteří svoji způsobilost vkládají do aktivit mimo svět umění. Prekarizovaní pracující, kteří jsou motivovaní permanentními pochybami a snahou být nezávislí.

Isabela Grosseová  vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze a postgraduální institut pro vizuální umění, HISK v Gentu v Belgii. Po dobu šesti let se věnovala profesionálně architektuře, nejprve jako člen ateliéru Ing. Arch. Josefa Pleskota v Praze a později také v ateliéru Vito Acconciho v New Yorku. Její umělecká práce je ovlivněná tím, jaké otázky si klade dnešní společnost a jak na ně umělecké instituce reagují, což se nejvíce projevilo v práci nazvané Reprezentace Národa připravené společně s Jesperem Alvaerem pro Národní Galerii v Praze a Dům Umění v Brně. V současnosti je doktorandkou na Akademii výtvarných umění v Praze.

Jozef Mrva ve svém příspěvku rozvede koncepci non-utilitární pedagogiky, rozpracované Blahoslavem Rozbořilem v 80. letech, která si kladla za cíl vychovat „nepotřebného člověka“ jakožto ideální lidský subjekt. Příspěvek se zaměří na pojetí neužitečnosti a bezcílnosti v kontextu uměleckého školství a vztahu těchto kvalit k podmínkám umělecké produkce na vysokých školách. Zároveň se pokusí o aktualizaci non-utilitární pedagogiky pro podmínky uměleckého vzdělávání 21. století a jako strategii k přípravě na postupující automatizaci.

*Jozef Mrva  je doktorand na FaVU VUT v Brně u doc. MgA. Filipa Cenka. Jeho výzkum a tvorba se opírá o možné průsečíky topologie a spekulace.

Příspěvek se zaměřuje na studentskou okupační stávku Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze v listopadu a prosinci 1989. Zasazuje ji do širšího kontextu studentských stávek a „sametové revoluce“. Akcentuje umělecké zaměření školy a jeho vliv na průběh a povahu stávky.

*Vojtěch Märc  je historik umění. Studuje v doktorském programu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Jaké jsou prostorové nároky nutné pro kolektivní organizaci? A jaké jsou prostorové podmínky, s nimiž se setkávají ti, kdo se kolektivně organizují pro a proti stávající architektuře školy, univerzity a umělecké akademie? Přednáška krátce a selektivně shrne historií okupace vzdělávacích institucí jako militantního postupu fyzického vymezování prostoru s cílem zavedení odlišného, a někdy utopického, druhu komunality. Následná otázka by se mohla týkat toho, do jaké míry jsou fyzická dějiště kolektivní organizace v současnosti nahrazována virtuálními on-line prostory soudržnosti, a jaké jsou z toho vyplývající důsledky s ohledem na možnosti kolektivní sebe-prezentace.

* Tom Holert  je historik umění a spisovatel. Před nedávnem v Berlíně spoluzaložil Harun Farocki Institut a v současné době dokončuje knižní studii o současném umění a politice vědění. Chystá rovněž výstavu o spisovateli Carlu Einsteinovi a prahu avantgardy kolem roku 1930, která se uskuteční v berlínském Haus der Kulturen der Welt, (společně s Anselmem Frankem, 2018). Jeho nedávný výzkum zaměřený na prostory poznání a učení vedl ke vzniku výstavy Learning Laboratories: Architecture, Instructional Technology, and the Social Production of Pedagogical Space Around 1970, (Laboratoře učení: Architektura, výuková technologie a sociální produkce pedagogického prostoru kolem roku 1970) BAK, basis voor actuele kunst, Utrecht, 2016–2017. Je mj. autorem následujících knih: Übergriffe: Zustände und Zuständigkeiten der Gegenwartskunst (2014) a Regieren im Bildraum (2008). Tom Holert je (spolu)editorem publikace Marion von Osten: Once We Were Artists (Marion von Osten: Bývali jsme umělci; A BAK Critical Reader in Artists’ Practice) (společně s Marií Hlavajovou, 2017) a Troubling Research: Performing Knowledge in the Arts (Naplňování poznání v oblasti umění; společně s Johannou Schaffer et al., 2014). Žije a pracuje v Berlíně

„Transkript neboli přepis je výsledkem práce přepisovatelky/přepisovatele. Ta spočívá v převedení dynamického (tj. v čase probíhajícího) audiovizuálního záznamu na jev grafický (statický, neprobíhající v čase). V nejprostší podobě je to zápis toho, co si jednotliví účastníci rozhovoru mezi sebou řekli. (…) Výsledný transkript je ve své podstatě interpretací původní události, neboť vybírá a staví do popředí jen určité rysy události.” (Ústav pro jazyk český, Korpus DIALOG, multimediální korpus mluvené češtiny)

V letním semestru roku 2016 proběhla v Ateliéru fotografie Vysoké školy uměleckoprůmyslové kolektivní klauzura, na níž se podíleli všichni studenti ateliéru. Šlo o vyústění celo-semestrálního cyklu, během něhož pracovali studenti společně, a zabývali se tématem interpersonální komunikace. V návaznosti na to se rozhodli v dosavadním procesu práce pokračovat a prezentovat komisi artefakty vzešlé kolektivní tvorbou. Součástí výsledné instalace se měl stát i samotný akt obhajoby, jejíž kolektivní forma transformovala obvyklý zavedený průběh hodnocení. Během obhajoby vznikla autentická audionahrávka, zachycující proces diskuze členů komise se studenty. Ta se později stala přímou součástí díla, když byla v přehrávači doplněném sluchátky zasazena do kontextu spolu s dalšími vytvořenými artefakty. Návštěvníci klauzur si tak mohli zpětně poslechnout otázky, odpovědi i formulace myšlenek jednotlivých účastníků, které vyvstávaly během hovoru. V průběhu konference Co můžeme dělat? bude skupina studentů předčítat několik úryvků z přepisu pořízeného audiozáznamu. Prostřednictvím performativního čtení tak připomenou proběhlou diskuzi, jež může sloužit k reflexi obhajoby jako prostředku spjatého s hodnocením děl v rámci uměleckých vzdělávacích institucí.

*Ateliér fotografie  je součástí katedry volného umění na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, založený roku 1995 Pavlem Štechem. Od roku 2008 jeho vedení převzala Aleksandra Vajd a Hynek Alt. V současnosti v ateliéru působí Aleksanda Vajd spolu s Martinem Kohoutem, v předchozích letech pak s Vjerou Borozan. Referenčním bodem ateliéru i nadále zůstává médium fotografie, ačkoli se uplatňují více intermediální či konceptuální přístupy. Povaha fotografie odráží i způsoby výuky, která tak zachycuje a vychází z dočasné konstelace a potřeb lidí v daném kolektivu nebo z “politické” situace uvnitř instituce či společnosti. V letním semestru 2016 jeho studenti vytvořili kolektivní klauzuru jako důsledek společné práce a myšlení.

* Ateliér bez vedoucího (ABV)  je studentskou iniciativou, která se zaměřuje na zkoumání a aplikování alternativních způsobů uměleckého vzdělávání napříč vysokými školami s důrazem na mezidisciplinární spolupráci. Snahou je vytvořit prostor, kde se mohou studenti i absolventi různých oborů a škol setkávat a sdílet vědomosti, odkrývat a problematizovat možné způsoby jejich recepce a produkce. ABV vytváří alternativu k zažitému modelu uměleckého vzdělávání, (který centralizuje rozhodovací a autoritativní moc v osobě vedoucího ateliéru), s důrazem na konsensuální rozhodování a nehierarchické struktury.

Stojíme před zrcadlem pozorujeme horizont. Unaveným pohledem přejíždíme pohledy po odrazu, který je sám pouhou iluzí. Otázkou, kterou si můžeme klást je, proč tu vlastně stojíme. Raději se ale ptáme po tom, z jakého důvodu bychom tu stát měli. O několik dní později se tu scházíme znovu. Spíš než přijít na otázky, které se snažíme klást, chceme přijít na to, jak přidat hodnoty, které v reflektovaném obraze chybí – otevřenost, decentralizace a synchronicita. Pomíjivost a dočasnost jsou jedněmi z mála úskalí, kterých jsme si vědomi. Co udělat pro to, abychom se na horizonty nedívali jen skrze iluzorní odraz? Rozbít zrcadlo, nebo se k němu otočit zády a stát se součástí odrazu?

* Ateliér Pavla Ondračky  je DIY alternativou oficiálních ateliérů FaVU v Brně. Jeho program v průběhu času zahrnoval jak tradičněji pojímané schůzky, experimentální či odkloněné formáty přednášek a prezentací, protestní hacktivismus, tak i zcela improvizované sešlosti a události. Z původně volně pojatého pivního puče na ateliéru Multimédií tak postupně vznikl širší fakultní kolektiv, jehož hlavními principy (ODS) jsou: otevřenost lidem i nápadům, decentralizace vedení v peer-to-peer strukturu a synchronicita. Energický ateliér se však postupem času stal spíše volnou strukturou, jež nyní balancuje na pomezí smečky osamělých vlků a frenchaisy.

Kolektív Apart v spolupráci s Nik Timkovou vstúpia do konferencie performatívnym čítaním textu, fikciou – poviedkou, ktorá pojednáva o svete bez práce, o svete kde spoločnosť už nie je riadená libidálnou agresiou. Spoločnosti postavenej na kolektívnom tele, kterého chrbtica je tvorená historickými neúspechmi vtedajšej populácie. Možnost kolektivityOmladitVyléčitUzdravitZlepšit zdravíOddálit smrtVstoupit do jednotyZískat univerzální jazykOpustit lineární časZvítězit nad sluncem

* Umělecký kolektiv APART  vznikl v roce 2012. Od samého začátku se ze všeho nejvíce soustředí na publikační činnost pod značkou APART LABEL, v jejímž rámci mapuje umělecké projevy v jejich místním prostředí. Soustředí se na vybrané tendence současných uměleckých forem, pozoruje je a zabývá se budováním archivu tohoto konkrétního prostředí. Naší ambicí není zmapovat umělecké aktivity v jejich plném rozsahu, ale zaměřujeme se na výstupy a zkoumání uměleckých forem, které v některých případech odrážejí náš zájem o konkrétní témata.Vydávání publikací, organizaci přednášek, projekce či kurátorské projekty nenahlížíme pouze z pohledu vydavatele či kurátora, ale také z perspektivy umělce, jako nedílné součásti naší umělecké praxe. V současné době považujeme široké pole umělecké činnosti za nevyhnutelné a v neposlední řadě nám jde i o kolektivní spolupráci odehrávající se v neustálém dialogu.