umělecké vzdělávání 88 výsledků

umělecké vzdělávání
Tomáš Svoboda
Cílem projektu Artlist:Talk – podobně jako i Artlistu – je zainteresované veřejnosti zprostředkovat porozumění současným uměleckým přístupům a vyjadřování, které v tomto případě doplňuje o unikátní perspektivu samotných tvůrců. Jednotliví umělci a umělkyně zastoupení v databázi Artlist tímto zároveň získávají příležitost svou tvorbu přiblížit formou samostatné přednášky, jejíž záznam pak také rozšíří a aktualizuje jejich stávající databázová hesla.
Adam Vačkář, Noemi Smolíková, Tereza Stehlíková
Jsme dostatečně aktivní tváří v tvář rozsahu současných planetárních a environmentálních problémů? Kam směřujeme ve svých myšlenkách a činech? Jak můžeme změnit své návyky, abychom chránili naše (životní) prostředí?
Peter Kolárčik
Proč má tolik studentů uměleckých škol úzkosti a pochybnosti ohledně vlastních schopností a své budoucnosti? A proč časem mnoho z nich své ambice přehodnotí? Tyto otázky vedly Petera Kolárčika, studenta UMPRUM, k zamyšlení nad uměleckým vzděláváním i povahou umělecké práce.
Dubravka Sekulić
Ve své přednášce se Dubravka Sekulić zaměřuje nejenom na to co a proč potřebujeme změnit v architektonickém vzdělávání a v pokusu udělat tuto disciplínu více spravedlivou/rovnostářskou, ale i na to, jak může taková změna nastat.
Avdej Ter-Oganian
Škola performance je součástí rozsáhlého projektu Škola avantgardy, který Avděj Ter-Oganjan začal v roce 1995 a pokračoval s ním až do roku 1998. V první skupině studentů, se kterou pracoval, byli lidé různého věku z neuměleckého prostředí a spolupráce netrvala dlouho. Ve druhé skupině byli hlavně známí Avdějova tehdy patnáctiletého syna Davida Ter-Oganjana v podobném věku. Projekt měl formu experimentálního zasvěcování nezkušených a naivních teenagerů do uměleckého světa.
Veronika Šrek Bromová
Veronika Bromová bývá dávána do souvislosti s proměnou vidění ženské identity v umění 90. let střední a východní Evropy. Dotýká se jí sexualizovaná pozice žen ve společnosti. V ritualizovaných performancích posledních let akcentuje naopak archetypální léčivou sílu ženství, plodnost, vztahovost a kolektivnost. Tyto živé výstupy jsou ve své univerzálnosti v kontrastu k jejím starším „selfperformancím“ zaznamenaným fotografií.
Maria Hlavajová
Máriina jedinečnosť, a to nielen v umeleckom svete, tkvie v jej úprimnosti a úprimnom záujme o študentstvo a umenie, v integrite, ktorá pôsobí až neochvejne, i keď sa nachádza v pozícii moci a v schopnosti nadchnúť ľudí a to najmä v časoch, kedy sa im akékoľvek snaženie zdá márne. Nie preto, že by sa ľudí snažila presvedčiť – s charizmou jej vlastnou – o nejakej dogmatickej správnosti svojho prístupu k umeniu a umeleckej tvorbe, ale preto, že predstava umenia, ktorému verí, a o ktoré bojuje, s ľuďmi rezonuje.
Jakou roli hráli vědci a vědkyně v politických a společenských transformačních procesech v minulosti a jakou hrají dnes? Slouží dnes vědecké instituce k reflexi společensko-politických změn? Nechává akademický provoz zaměřený na efektivitu a kvantitu produkce dostatek prostoru pro společenskou kritičnost vědců a vědkyň? A jaké frustrace práce ve vědecké instituci generuje?
The privileged places of art-critical exposure – catalogue essay, curatorial remarks, broadsheet review, glossy art magazine article, academic research paper, art-historical monograph, and their online versions – have been challenged by new means of accessing the art-critical discourse (‘joining the debate’): blog entry, tweet, youtube video, facebook status/comment.
Jakým způsobem podmínila fotografie, se svou schopností zpřítomnit umělecké dílo, chápání dějin umění a vizuální kultury a potažmo výuku a výzkum v oboru? Jak vynález fotografie proměnil naše vnímání uměleckých děl? Jaké jsou historické, teoretické, estetické, pedagogické a politické důsledky subjektivity fotografa? A v čem tedy s ohledem na tyto otázky spočívá Sudkova jedinečnost?
Jan Rousek
Video chápe autor jako součást dekolonizačního procesu v rámci historie československé kinematografie. Jeho konceptuální metoda práce je založena na dekonstrukci a reinterpretaci původních scén z československých filmů Křik (Jaromil Jireš, 1963), Jak básníci přichází o iluze (Dušan Klein, 1984) a Dědictví aneb Kurvahošigutntag (Věra Chytilová, 1992). Ve všech vystupují stereotypně zachycené černošské postavy.
Dita Lamačová
Bubahof vznikl jako originální společenství, v němž důležitou roli hrají vztahy nepodléhající hierarchiím a důraz na ekologii chování nejen vůči přírodě, ale i vůči sobě navzájem. Je otevřenou platformou zaměřenou na sociálně-kulturní aktivismus a vzdělávání.
Anton Vidokle
Anton Vidokle je typ umelca u ktorého by sa mohlo zdať, že neprodukuje veľa umenia, aspoň nie v klasickom, materiálnom zmysle produkcie umenia. Vidokla zaujíma umenie ako prostriedok dozvedať sa o svete v ktorom žijeme čo najviac, skúmať ho.
Martin Zet
Cílem projektu Artlist:Talk – podobně jako i Artlistu – je zainteresované veřejnosti zprostředkovat porozumění současným uměleckým přístupům a vyjadřování, které v tomto případě doplňuje o unikátní perspektivu samotných tvůrců. Jednotliví umělci a umělkyně zastoupení v databázi Artlist tímto zároveň získávají příležitost svou tvorbu přiblížit formou samostatné přednášky, jejíž záznam pak také rozšíří a aktualizuje jejich stávající databázová hesla.
David Přílučík, Anna Remešová
Jak je patrné, téma životního prostředí a ekologie v umění se s čím dál větší intenzitou stává vědomě politickým rozhodnutím, které ovlivňuje to, jaké umění tvoříme, jak jej vyučujeme, jak o něm mluvíme či jak jej prezentujeme. Umělecká tvorba se prolíná s kulturním provozem, ten zase s aktivismem a naopak, čím dál více je akcentován kontext, použitý materiál i finanční zdroje.
Bohumil Vostal
Snímek zaznamenává momenty z krajinářského plenérového kurzu členů třebíčského výtvarného kroužku při Osvětovém domě Bedřicha Václavka, který se pod vedením Antonína Kybala konal v roce 1959 v okolí Ptáčova. Kroužek, založený v roce 1953 jako okresní platforma převážně amatérských malířů, organizoval lokální výstavní činnost a umělecky vzdělával své členy.
Kolektiv Ateliéru bez vedoucího ve spolupráci s Akademií výtvarných umění v Praze uspořádal sérii přednášek a performativních vstupů na téma uměleckého vzdělávání. Pozvaní hosté a hostky – umělci, teoretičky i aktivisté – se ve svých příspěvcích různými způsoby zabývali momentem rozpoznání nerovnosti a možnostmi, jak na ni reagovat. Ptáme se: co přesně můžeme dělat?
Jiří David
Pravděpodobně jediný filmový záznam z neoficiálních Konfrontací, výstav organizovaných studenty pražských vysokých uměleckých škol v letech 1984–1987. Druhá výstava ze šesti se konala v roce 1984 v domě pronajatém studentem AVU Petrem Petrem v Krymské ulici 21 v Praze-Vršovicích. Zúčastnili se jí studenti AVU, VŠUP a dva zahraniční stážisté, kteří pokryli nejen stěny domu, ale i prostory na dvorku a na pavlači.
Jan Rousek, Tomáš Vobořil, Ondřej Doskočil
Slovům, která se stanou oblíbená ve světě umění, se často děje, že rychle přepadnou z jedné strany hrany na druhou. Samotná slova za to ale nemůžou. Některá z nich mají imaginativní moc, jež přesahuje jejich reálný význam. Stává se z nich zaklínadlo, které tíhou své imaginace překlopí slova za hranu sebe vyprázdnění. Dekolonizace je jedním z takových.
Anetta Mona Chisa
„Jsem budoucnost i minulost, skulina v čase a prostoru, jsem podstatou veškeré hmoty […] Nemůžeš mi uniknout, jsem poháněn silami, které tu jsou miliardakrát déle než ty, drahý..” říká prach ve videu Annetty Mony Chişy Tell me, dust, about your complicated matter. Nelidské materiály, jako třeba částice prachu, znesnadňují samotnou svoji povahou běžné chápání světa, či dokonce celého vesmíru.
Alica Sigmund Heráková, Emília Rigová, Vojtěch Lavička
Výstava Otevřená cesta / The road is open / Phundrado drom a tradiční kultura Romů v ní zobrazená, se stává odrazovým můstkem pro konverzaci tří romských osobností o podobách romipen, vlastních kořenech a významu etno emancipačního hnutí na současnou kulturu Romů.
Tomáš Vobořil
Alibi čechoslováků, které je historicky vyvazuje ze zodpovědnosti za éru evropského kolonialismu, se povážlivě narušuje, pokud podrobněji nahlédneme některé epizody československé historie a revidujeme postoj, který občané Československa ke koloniím a kolonizovaným zaujímali, jaké orientalizující představy vytvářeli. A nejedná se zdaleka pouze o postoj vůči lidem a kulturám mimoevropským, ale také v rámci Evropy samotné, jak ve svém díle dokládá Vobořil.
Gideon Boie
Gideon Boie je architekt a filosof. Je zakladatelem kolektivu BAVO a přednáší etiku a teorii architektury na Fakultě architektury KU Leuven v Bruselu. Jeho práce se zaměřuje na politickou dimenzi umění a architektury.
Lenka Klodová
Cílem projektu Artlist:Talk – podobně jako i Artlistu – je zainteresované veřejnosti zprostředkovat porozumění současným uměleckým přístupům a vyjadřování, které v tomto případě doplňuje o unikátní perspektivu samotných tvůrců. Jednotliví umělci a umělkyně zastoupení v databázi Artlist tímto zároveň získávají příležitost svou tvorbu přiblížit formou samostatné přednášky, jejíž záznam pak také rozšíří a aktualizuje jejich stávající databázová hesla.
Grace Samboh
Born in Jakarta, Indonesia, 1984, Grace Samboh lives in between Yogyakarta and Medan, Indonesia. Due to questioning (a little bit) too many things all at once, she does curatorial work as well as research. She truly believes that every person needs at least three copies of themselves.
Wato Tsereteli
Jaké jsou aktuální problémy umělců*kyň, kurátorů*ek a současné umělecké scény v Gruzii? Jaký je nový program Creative Mediation pořádaný CCA Tbilisi a Akademií výtvarných umění v Tbilisi?
Vojtěch Märc
Název „Pravda proti lásce“ vyznačuje záměr nahlédnout průběh studentských stávek na vybraných vysokých uměleckých školách na konci roku 1989 z ne zcela zažité perspektivy. Cílem výzkumu je přiblížit význačnost dění na daných institucích v širším rámci celostátní studentské stávky jakožto výrazného momentu takzvané sametové revoluce.
Alice Koubová, Jiří Přibáň, Petr Fischer + 1 more
Filozofka Alice Koubová, ústavní právník Jiří Přibáň a filozof a publicista Petr Fischer diskutují o dění na AVU na podzim 2024, kdy nejprve všichni čtyři prorektoři AVU oznámili, že rezignují, a vzápětí svou na funkci rezignovala rovněž rektorka, a to na zasedání akademického senátu, který ji chtěl odvolat.
Miloš Vojtěchovský
Vojtěchovský dlouhodobě polemizuje s tím, kam nás a naši planetu mohou dovést vynálezy (dosaďme si cokoliv: stroje, technologie, vědu, západní tradici poznání…), které používáme bez hlubšího přemýšlení o důsledcích, jež způsobují. Sdílí potřebu neustálé revize prostředků, které používáme k poznávání světa, přemýšlí o našich schopnostech koordinovat mezioborovou výchovu a o hlavních úkolech současného umění.
Denis Kozerawski, Peter Sit, Andrej Žabkay + 2 more
Ačkoliv hovoří vždy jedna osoba, ostatní jsou u toho a svým mlčením tuto promluvu ukotvují. Povaha pouta, které spojuje tyto jednotlivce – dvě ženy a tři muže – není zkraje jasná: jsou to přátelé, kolegové, spolupracovníci? Nebo soudruhové a soudružky? Troufneme si dnes přihlásit se k tomuto označení bez pejorativního nebo parodického záměru? Soudruh znamená doslova “druh ve společné věci”. Jenže co je to za věc?