Přednášky

CO SE S NÁMI STALO? S ČLOVĚKEM, SPOLEČNOSTÍ 1989–2009

Pavla Jonnsonová, Jiřina Šiklová, Linda Sokačová. 

Série tří přednášek spojených s následnými diskuzemi, které konfrontují domácí umělce, intelektuály, politiky a ekonomy se základní otázkou: Co se s námi stalo za posledních dvacet „transformačních“ let od sametové revoluce?

Politologické, ekonomické i historické analýzy dnes poměrně uceleně rekonstruují průběh transformačního období. Záběr a měřítko jejich zájmu postihuje především transformaci jako strukturální proměnu právního, politického systému, ekonomie, médií, apod. Analýzy samotné jsou psány a sledovány povýtce specialisty a obory povětšinou nahlížejí transformační změny v optice svých specializací. Pokud bychom použili psychoanalytickou metaforu, jsou tyto analýzy viditelnou špičkou ledovce.
Přesto zkušenost s transformací je zcela existenciální a máme ji de facto všichni. Proto je otázka „Co se stalo?“ tázáním se po formulaci toho, jak velkým změnám, jež strukturální analýzy transformace postihují, porozumět a jak je dát do souvislosti s našimi sny, vizemi, zkušenostmi i každodenním konáním.
Transformace živelně otevřela a znovu nastolila základní otázky smyslu lidské existence a smyslu společenského uspořádání – jak byly tyto otázky v transformačním období formulovány a zodpovězeny? Jaký vliv měla transformace na denní snění (kreativitu), vědomí i nevědomí?

Aby představily své optiky a interpretace změn, jež proběhly za posledních dvacet let, pozvali jsme vůdčí osobnosti, často polárních názorů, z oborů, jež jen zřídka vstupují do přímého dialogu se současným výtvarným uměním a současnými umělci. Tyto osobnosti představí své koncepce, které následně přejdou ve veřejnou diskuzi.

placetranzitdisplay
tags
castPavla Jonnsonová, Jiřina Šiklová, Linda Sokačová
cameraEva Jiřička
soundEva Jiřička
editingEva Jiřička
categoryPřednášky
published26. 5. 2009
languageČesky / English
embedlink icon
arrow down
related
CO SE S NÁMI STALO? S ČLOVĚKEM, SPOLEČNOSTÍ 1989–2009
Volně můžeme pojem intermezzo chápat jako plánovanou aktivitu nebo pauzu úmyslně „vloženou“ do života nebo tvorby a spojenou například s potřebou odpočinku, s nezbytností transformace, obratu a úniku ze zaběhlých kolejí, každodennosti, s překonáním pocitu nenaplněnosti, s chutí pomáhat, posunout se v životě nebo se zapojit do něčeho nového.
As we find ourselves in times that have extensive socio-political implications, the exhibition thematizes the insecurity, the suspicion and post-factuality gradually digging into our lives more and more. The many ambivalent mechanisms trough which we cope with this uncertainty and multiplicity of artistic processes (either politically-critical, or completely non-factual and sensual, scientific or even speculative) of the abandonment of what is considered “real” or “rational” take their forms in the interconnected realms of the technological, the natural, the mystical, the symbolical.
V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.