Reportáže

Intermezzo

Rokem 2021 GAMPA uzavřela tříletý cyklus, jenž prostřednictvím výstav a dalších projektů nahlížel možné výklady pojmů resilience (2019), relativita (2020) a revoluce (2021). Mottem pro rok 2022 se nám stal pojem intermezzo.

Volně můžeme pojem intermezzo chápat jako plánovanou aktivitu nebo pauzu úmyslně „vloženou“ do života nebo tvorby a spojenou například s potřebou odpočinku, s nezbytností transformace, obratu a úniku ze zaběhlých kolejí, každodennosti, s překonáním pocitu nenaplněnosti, s chutí pomáhat, posunout se v životě nebo se zapojit do něčeho nového. Jedná se o formu, která je součástí většího celku, avšak může fungovat i sama o sobě. V rámci širšího celku se intermezzo často vztahuje k minulému – již proběhlému a zažitému, ale předjímá i budoucí principy práce.

Rokem 2022 GAMPA uzavírá své působení v barokních prostorách bývalé sýpky na tzv. pardubickém Příhrádku. Další etapa fungování bude spjata s novými prostorami v novostavbě v areálu Automatických mlýnů, jejíž dokončení je plánováno na přelom roku 2022/2023. Rok 2022 proto programově pojímáme jako vědomou spojnici, prostor a čas pro revizi.

umělciLukáš Gavlovský, Denisa Langrová, Pavel Novotný, Habima Fuchs, Andreas Gajdošík, Allan Affichard, Marika Smreková, Jana Shostak, Nikola Brabcová, Michal Salwiński, Martin Zet, Cristina Maldonado, Hana Kokšalová, Adam Vačkář, Lucie Králíková, Skupina Pyl, Final_Final, van den Putten Janneke
kurátorMartina Johnová, Lukáš Jiřička, Šárka Zahálková, Matyáš Dlab, Jakub Adamec, Lucie Váchová
místoGAMPA
tagy
účinkujícíMartina Johnová, Lukáš Jiřička, Lucie Králíková, Matyáš Dlab, Jakub Adamec, Lucie Váchová
kategorieReportáže
publikováno22. 4. 2022
délka0:08:55
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Intermezzo
Chtěli bychom nastínit podmínky pro novou citlivost a redefinovat si naše potřeby či budoucí jednání, nestojící pouze na logice nekonečné výroby a spotřeby, vyčerpávající křehké ekosystémy. V neposlední řadě se skrze toto společné přeskládání základních i drobných kamenů snažíme aktivně integrovat nerůstové strategie do našich životů.
Jak je patrné, téma životního prostředí a ekologie v umění se s čím dál větší intenzitou stává vědomě politickým rozhodnutím, které ovlivňuje to, jaké umění tvoříme, jak jej vyučujeme, jak o něm mluvíme či jak jej prezentujeme. Umělecká tvorba se prolíná s kulturním provozem, ten zase s aktivismem a naopak, čím dál více je akcentován kontext, použitý materiál i finanční zdroje.
Výstava Ministerstvo školství varuje: Segregace vážně škodí Vám i lidem ve Vašem okolí! Vol.2 (Ohlédnutí po 10 letech.), si klade za cíl přispět ke zviditelnění problému segregace Romů a to nejen v českém vzdělávacím systému. Poukazuje na explicitní i skrytý rasismus, který se může skrývat za zdánlivě neutrálními frázemi provázejícími diskuzi o oddělění Romů od zbytku „bílé“ společnosti.
Součástí výstavy byla i veřejná diskuse, v rámci níž umělci probírali téma výstavy, tedy segregaci romských dětí ve vzdělávání a také hranice mezi uměním a aktivismem.
Jak mluvíme o zákonu? Uzákonění práva je sociální konstrukt, který vzniká před zákonem samotným a po jeho fikci. Jako socializované přízraky registrují naše kolektivní mysli navzájem své kódy, a to prostřednictvím metodických vzorců sebepovyšování lidí.