Přednášky

Co znamená psát dějiny umění?

Toto je příspěvek k úvahám o metodologii psání umění, starého i nedávného. K diskusi o utváření dějin současného umění přispívá zprostředkováním úhlu pohledu, který se mi zdá být v okruhu těch, kdo o aktuálním a nedávném umění odborně píší, poněkud opomíjen. Vnitřní rozštěp na „dějiny“ a „umění“, který je oboru dějin umění vlastní, se v tomto případě příliš vychyluje ve směru „umění“. To je zřejmě úplně na místě, pokud píšeme kritiky; ovšem práci „psaní dějin“ považuje autorka za práci odlišnou. Chce zde upozornit na to, že „psaní dějin“ je zejména v posledním čtvrtstoletí předmětem rozsáhlé metodologické diskuse v oboru historiografie. Domnívá se, že každý, kdo hodlá psát dějiny (čehokoliv), by s ní měl počítat, aby věděl, co vlastně dělá.

Jakub Stejskal

 

místoNárodní galerie v Praze – Veletržní palác
tagy
účinkujícíMilena Bartlová
kameraJiří Havlíček
zvukJiří Havlíček
střihJiří Havlíček
interviewJiří Havlíček
překladZuzana Frantíková
kategoriePřednášky
publikováno5. 10. 2012
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Co znamená psát dějiny umění?
Vjera Sleutel vystudovala architekturu na univerzitě KU Leuven. Spolupracuje s ateliérem POOT-architectuur v Antverpách a je součástí bruselského architektonicko-filozofického kolektivu BAVO.
Její výzkumy se týkají architektury psychiatrie a specificky redesignu nemocnic jako životného prostředí pro jejich dočasné obyvatele. Se zájmem o sociální a politické aspekty architektury se v praxi zaměřuje na angažování lidí a na konstrukci porozumění navrhování.
„Důležité je jen to, co ti připadá skutečné. Máš právo využívat objektivní význam pro své vlastní účely,“ tvrdí jedna z postav ve videu Rozštěpený epistemolog. Z pozice konzumenta současné informační exploze, akcelerované sociálními sítěmi a silně rozmlženou funkcí gatekeeperů, je stále těžší nalézt pevnou půdu pod nohama.
Strategie umění ve veřejném prostoru zahrnují pestrou škálu uměleckých postupů. Umění může demonstrovat ekologičtější a etičtější způsoby vzájemného chování. Poskytovat příležitosti pro kolektivní účast a sebevyjádření, historickou reflexi a komunitní dialog. Přispívat k našim sociálním, prostorovým a politickým topologiím tím, že navrhuje nové sociální modely, vylepšuje fyzickou infrastrukturu a zabývá se jejím designem. Může ale také legitimizovat ekonomické či politické zájmy, které nepřinášejí prospěch širší veřejnosti.