Společným jmenovatelem děl na této výstavě je neustále se měnící pojetí „člověka“, respektive proměny, jimiž prošel obraz lidské existence v průběhu 20. století. Tento proces byl do značné míry ovlivněn vzájemně provázaným vývojem optiky a epistemologie. Optika však není považována pouze za technologickou vědu, ale spíše za technický a koncepční aparát, který na počátku 21. století zobrazuje obrazy lidského těla a lidské duše v něm přebývající (například v seriálech jako CSI: Crime Scene Investigation, Dexter a Lie to Me). Pokud jde o epistemologii, stojí za to se zaměřit na diskurz zastoupený filosofy (od Michela Foucaulta po Katherine Hayles), který hledal způsoby, jak přizpůsobit pojmy člověka a lidskosti nejnovějšímu vývoji v medicíně, biologii, informatice a kybernetice. V dnešní době se tento diskurz často označuje jako posthumanistický, protože na rozdíl od humanismu se nezabývá podstatou člověka a lidské přirozenosti (chápané z pohledu biologie a psychologie), ale soustředí se spíše na hranice a přechody, liminální dimenze a projevy hybridity.
Sándor Hornyik
