Reportáže

Deathly Nature

Společným jmenovatelem děl na této výstavě je neustále se měnící pojetí „člověka“, respektive proměny, jimiž prošel obraz lidské existence v průběhu 20. století. Tento proces byl do značné míry ovlivněn vzájemně provázaným vývojem optiky a epistemologie. Optika však není považována pouze za technologickou vědu, ale spíše za technický a koncepční aparát, který na počátku 21. století zobrazuje obrazy lidského těla a lidské duše v něm přebývající (například v seriálech jako CSI: Crime Scene Investigation, Dexter a Lie to Me). Pokud jde o epistemologii, stojí za to se zaměřit na diskurz zastoupený filosofy (od Michela Foucaulta po Katherine Hayles), který hledal způsoby, jak přizpůsobit pojmy člověka a lidskosti nejnovějšímu vývoji v medicíně, biologii, informatice a kybernetice. V dnešní době se tento diskurz často označuje jako posthumanistický, protože na rozdíl od humanismu se nezabývá podstatou člověka a lidské přirozenosti (chápané z pohledu biologie a psychologie), ale soustředí se spíše na hranice a přechody, liminální dimenze a projevy hybridity.

Sándor Hornyik

umělciLászló Győrffy, Gábor Fülöp, Csaba Kis-Róka, István Nyári, Éva Magyarósi, Máriás István aka Horror Pista, László Karácsonyi, Géza Szöllősi, Eszter Szabó, Márta Czene, Zsuzsa Moizer, Barna Péli, Gergő Kovách, Ágnes Verebics
kurátorSándor Hornyik
místoModem
tagy
účinkujícíSándor Hornyik
kameraMarcell Esterházy
zvukMarcell Esterházy
střihMarcell Esterházy
interviewBorbála Szalai
kategorieReportáže
publikováno22. 4. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Deathly Nature
K tomu, abychom mohli začít hledat strategii, která by pracovala s konceptem limitů, je nejprve třeba položit si několik otázek. Co jsou vlastně meze? Jsou to překážky? Nebo příležitost soustředit se na to, na čem skutečně záleží? Nebo se jedná o produktivní omezení? Kolik různých typů mezí existuje? A kolik je způsobů, jak je legitimně překonat? Jdou meze striktně proti růstu? Je růst vůbec potřebný?