0:10:48
V roce 1972 vydala skupina vědců v čele s Dennisem a Donellou H. Meadowsovými jeden z nejdůležitějších textů v historii environmentalismu. V dokumentu s názvem Meze růstu a přezdívaném “zpráva Římského klubu” zkoumali s využitím nejmodernějších metod počítačového modelování chování lidských společností a ekonomik a dospěli k souboru jejich objektivních mezí.
Publikované upozornění, že bychom měli být ohledně limitů naší planety obezřetní, se v té době setkalo se značnou skepsí vycházející z představy o neustálém hospodářském růstu, akumulaci kapitálu a technologických řešeních. O půl století později, uprostřed akcelerujícího klimatického kolapsu, již byly mnohé z mezí známých z hypotéz Římského klubu nevratně prolomeny. Nešlo tedy bohužel o pouhé hypotézy. Pojem meze je naneštěstí stále v rozporu se základním nastavením západní liberální subjektivity. Navzdory obavám, že už je příliš pozdě, lze stále ještě uskutečnit změny, které budou lidi motivovat k tomu, aby se nebáli omezit sami sebe. K tomu, abychom mohli začít hledat strategii, která by pracovala s konceptem limitů, je nejprve třeba položit si několik otázek. Co jsou vlastně meze? Jsou to překážky? Nebo příležitost soustředit se na to, na čem skutečně záleží? Nebo se jedná o produktivní omezení? Kolik různých typů mezí existuje? A kolik je způsobů, jak je legitimně překonat? Jdou meze striktně proti růstu? Je růst vůbec potřebný? A konečně: jaké formy společnosti nebo ekonomiky se vlastně dokážou vejít do mezí naší planety? Všechny tyto otázky odstartovaly začátek výzkumné dráhy tří týmů stipendistů a stipendistek v rámci programu Inspiration Forum LAB 2021/22. Výsledky jejich zkoumání daly vzniknout interdisciplinárním projektům kombinujícím umělecký a designový výzkum, jež se točí kolem tří metabolických budoucností: budoucnosti toků základních chemických prvků, budoucnosti měst a budoucnosti říčních ekosystémů. Nebyly však vybrány náhodně – reagují na naléhavost okolního prostředí, ať už se jedná o domácí město nebo obor.
