Reportáže

Before the first OFF-Biennale Budapest

OFF-Biennale Budapest je série výstav a uměleckých akcí v Budapešti a jejím okolí. Její koncepce se liší od tradičních bienále, jak je známe. Není spojena s žádnou institucí, jedná se o dobrovolnou spolupráci umělců, uměleckých skupin, kurátorů, manažerů umění, galeristů a sběratelů. OFF-Biennale Budapest je občanská iniciativa, jejímž cílem je přiblížit část kultury, současného umění, široké veřejnosti. OFF prohlašuje důležitost nezávislého myšlení a jednání, které se vymaní z klišé a zaběhnutých rutin. Má za cíl ukázat, že současné umění může podporovat a katalyzovat tento druh aktivity – jinými slovy, že současné umění je mnohem více než pouhý luxus a zdroj estetického potěšení.

 http://offbiennale.hu/ 

kurátorJános Szoboszlai, Anna Juhász, Hajnalka Somogyi, Tijana Stepanovic, Katalin Székely, Borbála Szalai, Nikolett Eröss
místo_Neurčené místo
tagy
účinkujícíHajnalka Somogyi
kameraKornél Szilágyi
zvukKornél Szilágyi
střihKornél Szilágyi
interviewBorbála Szalai
kategorieReportáže
publikováno22. 3. 2015
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Before the first OFF-Biennale Budapest
V únoru 2019 vydala Documenta 15 tiskovou zprávu oznamující jména uměleckých ředitelů/lek nastávající edice největší světové výstavy umění. Oznámení přineslo hned dvě historicky pokrokové novinky. Výstavu nebude jako tomu bylo vždy doposud řídit jednotlivec, ale kolektiv (a to dokonce kolektiv umělců), přičemž prvně od založení výstavy v roce 1955 bude vedení svěřeno kurátorům z asijského kontinentu.
Jan Freiberg pracoval v Galerii Klatovy/Klenová jako kurátor a fotograf. Po vynuceném odchodu všech odborných pracovníků našel budoucnost na hřbitově Malsička ve Volyni a zřídil tu v roce 2010 v bývalé smuteční síni Galerii Na shledanou. Maloměsto, hřbitov a smrt podmiňují její existenci a vytváří základní rámec pro špičkové české umělce. Smyslem galerie je upozornit skrz umění na smrt jako živou součást života.
V úvodním textu k výstavě Jana a Jiří Ševčíkovi píší: „Zkolabovaly alternativy, zkolaboval zájem společnosti a zůstala jen okrajová pozice. Viděno zevnitř, problém Východ–Západ tedy stále zůstává. Pro Západ je východní umění zajímavé jen pokud je kompatibilní produkcí nebo produktem obětí.