V únoru 2019 vydala Documenta 15 tiskovou zprávu oznamující jména uměleckých ředitelů/lek nastávající edice největší světové výstavy umění. Oznámení přineslo hned dvě historicky pokrokové novinky. Výstavu nebude jako tomu bylo vždy doposud řídit jednotlivec, ale kolektiv (a to dokonce kolektiv umělců), přičemž prvně od založení výstavy v roce 1955 bude vedení svěřeno kurátorům z asijského kontinentu. Zda a jak se se tato očekávání spojená s volbou indonéského kolektivu ruangrupa promítají do příprav výstavy a jejich úvah zodpoví zakládající člen kolektivu Ade Darmawan.
Ade Darmawan je aktivní umělec s dlouholetou zkušeností kurátora a organizátora. Promluví o společensko-historickém kontextu vzniku uměleckého kolektivu ruangrupa během období Reformasi (demokratizace a liberalizace poměrů v Indonesii po vynucené rezignaci autoritářského prezidenta Suharta) a představí kurátorský přístup kolektivu. Ruangrupa se zaměřuje i na komunity mimo sféru současného umění a soustředí se na alternativní využívání ekonomických zdrojů, myšlenek, znalostí a inovací. Dlouholeté zkušenosti členů kolektivu v těchto oblastech vedly v roce 2018 k založení veřejné vzdělávací instituce – ekosystém GUD-SKUL, v jejímž prostoru dochází k propojení současného umění se studiemi ekosystémů. Je zde praktikováno rozšířené porozumění kolektivním hodnotám, jako je rovnost, sdílení, solidarita, přátelství a sounáležitost.
Dalším prvkem ekosystému je udržitelnost. Zkoušeli jsme a intenzivně experimentovali s konceptem lumbungu, který bychom přímo přeložili jako „stodola na rýži“. Lumbung je chápán jako společný prostor pro skladování přebytků ze sklizně při přípravě na časy nedostatku, kdy zdroje budou vzácné. Funguje podle logiky sdíleného; je to shluk myšlenek, příběhů, pracovních sil, času a dalších sdílených zdrojů. Metaforicky je to skromný obývací pokoj, který příchozí mohou od základu postavit a mít tak vlastní prostor. Je to interdisciplinární místo, kde se umění setkává s aktivismem, managementem, sdílením kontaktů, prostředí pro shromáždění podpory, chápání okolních životních podmínek a rozpoznání místních zdrojů. Je to strategie „žít ve společnosti a se společností“. Představuje vztah umělecké instituce ke společnosti: být její ustavující složkou. A vyvíjet strategie na základě blízkosti a společného potěšení.
ruangrupa je kolektiv, který byl založen v roce 2000 v indonéské Jakartě. Je to nezisková organizace podporující umění, kulturu v urbánním prostředí dynamické indonéské metropole. Do spolupráce s uměním zapojuje aktéry ze sociálních věd, politiky, technologií a médií, aby kriticky sledovali témata spojená se současnou urbanizací v Indonésii. Ruangrupa kolektiv organizuje výstavy, festivaly, umělecké laboratoře, workshopy, publikuje knihy i on-line časopis. Kolektiv se účastnil a podílel na mnoha projektech a výstavách, např.: Gwangju Biennale 2002 a 2018, Istanbul Bienále 2005, Asia Pacific Triennial of Contemporary Art, 2012, Singapore Biennale, 2011, São Paulo Bienále 2014, Aichi Triennale Nagoya, 2016 a Cosmopolis v Centre Pompidou, 2017.
„Psí otázky“ je série akademicky laděných přednášek, organizovaná AVU v Praze. Mezinárodně významné osobnosti uměleckého diskurzu v nich angažují posluchače do reflexe vztahů umění a společnosti dle aktuálních přístupů historických, přírodních, a sociálních věd. Série si vypůjčuje název a tím vzdává poctu stejnojmennému textu Jiřího Ševčíka (píšícího převážně s Janou Ševčíkovou) a probíhá jednou za semestr.
