VÝSTAVA ÜBERLEBENSKUNST (UMĚNÍ PŘEŽÍT)

umělci Jiří Ševčík
kurátor Sláva Sobotovičová, Terezie Nekvindová
instituce _Neurčené město
tagy každodennost kurátorství postsocialismus instalace dějiny umění
ůčinkující Krištof Kintera, Vladimír Skrepl, Ján Mančuška, Alena Kotzmannová, Jana Ševčíková, Jiří Kovanda, Jan Černý
kamera Jiří Ševčík
zvuk Jiří Ševčík
střih Jiří Ševčík
kategorie Videoarchiv VVP AVU
publikováno 14. 8. 2013
jazyk Česky / English
embed

Jiří Ševčík natáčí od poloviny 90. let převážně pohledy do výstav a své návštěvy v ateliérech. Dosud tak vzniklo několik desítek hodin dokumentárního materiálu o českém a zahraničním umění. Výstavu Überlebenskunst (Umění přežít) kurátorsky připravil v roce 2000 společně s Janou Ševčíkovou a Alexandrem Tolnayem pro Neuer Berliner Kunstverein (reprízovanou na zámku Plassenburg v Kulmbachu). Kurátoři ji pojali jako politickou výpověď o nových nárocích na umění Východu na konci 90. let, které vystřízlivělo z bombastických nadějí na zařazení do západního kulturního kontextu, jež se zdálo po pádu železné opony samozřejmé. V úvodním textu k výstavě Jana a Jiří Ševčíkovi píší: „Zkolabovaly alternativy, zkolaboval zájem společnosti a zůstala jen okrajová pozice. Viděno zevnitř, problém Východ–Západ tedy stále zůstává. Pro Západ je východní umění zajímavé jen pokud je kompatibilní produkcí nebo produktem obětí. Kolaps alternativ sice nedává jiné východisko než integraci, tzv. východní umění však musí umět definovat svůj vlastní kontext, svou Jinost a novou formuli přežití. “ Kromě záběrů do expozice je film místy až lyrickou výpovědí o dobré náladě při instalování výstavy a přátelských vztazích mezi zúčastněnými. Vidíme práci kurátorky a umělce, kteří si navzájem pomáhají, až vypadají téměř jako instalační četa. Na videu jsou zachyceni Krištof Kintera, Jiří Kovanda, Alena Kotzmannová, Ján Mančuška, Vladimír Skrepl, kurátorka Jana Ševčíková a Jan Černý, majitel Galerie MXM, která výstavu spoluprodukovala. Krištof Kintera s pájkou připravuje své Mluviče (1999), Vladimír Skrepl inscenuje Útulný domov (2000), Jiří Kovanda kreslí s pomocí Jana Černého na zeď vařenými špagetami (Le dessin automatique, 2000), Alena Kotzmannová věší fotografie Myších děr (1999), Ján Mančuška skládá své Ráno 2001 (1999) z mýdla, tyčinek do uší nebo limonádových slámek. Jako hudební podkres zní soundtrack k seriálu Městečko Twin Peaks z vystaveného videa Twin Peaks, odpoledne na staveništi (1994) Petra Pastrňáka. Jakoby měla po této idyle přijít apokalypsa – vždyť výstava je přece o umění přežít. Berlín, Neuer Berliner Kunstverein, 18. 3. – 30. 4. 2000, vystavující: Krištof Kintera, Alena Kotzmannová, Jiří Kovanda, Ján Mančuška, Petr Pastrňák, Michal Pěchouček, skupina Pode Bal, Míla Preslová, Vladimír Skrepl, Ivan Vosecký.

Děkujeme Jiřímu Ševčíkovi za poskytnutí záznamu videoarchivu VVP AVU.

V rubrice Okno do archivu pravidelně zveřejňuje Vědecko-výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze (VVP AVU) ve spolupráci s Artyčok.tv práce z videoarchivu VVP AVU. Výběr pro Artyčok.tv se zaměřuje na starší díla (materiály z konce 20. století), práce na pomezí videoartu, filmu a dokumentace, nebo i na čistě dokumentární materiály související s nedávným vývojem českého a slovenského výtvarného umění.

související s
VÝSTAVA ÜBERLEBENSKUNST (UMĚNÍ PŘEŽÍT)

0:25:52

Jakub Adamec

Současné kurátorství se proměnilo. Od snahy budovat si odstup a chránit vyváženou reflexivní pozici se dostalo spíše k rovině empatie, spolupráce a snahy o dehierarchizování. Jistě tomu tak není vždy – ale právě Adamcova praxe je dobrým příkladem toho, jak pokus o naplňování tohoto způsobu kurátorování nese plody.

Vladimír Ambroz - bez názvu (8mm film)

Ambroz se především v druhé polovině 70. let zabýval performancí, kterou vedle texů a fotografií někdy dokumentoval pomocí filmu a v roce 1980 dokonce videokamerou. Celá léta byl přesvědčen, že vlastní filmový záznam své performance Air z roku 1976. Když byl však daný filmový pás v roce 2016 digitalizován, ukázalo se, že obsahuje něco úplně jiného.

Jan De Vylder / dvvt

V odpovědi na vše, co se dnes od architektury očekává, se dvvt architekti soustřeďují na konstruování banální každodenní reality, ve které nachází příležitosti překonávat očekávatelné.

Byli bychom rádi, kdybyste byli náš exponát

Berlin: We should talk 02 - Ute Aurand

Ute Aurand se narodila v roce 1957 ve Frankfurt nad Mohanem, vyrůstala v Berlíně. Začátkem osmdesátých let vystudovala fim na Deutsche Film und Fernsehakademie v Berlíně. Od roku 1985 produkuje své vlastní 16mm filmy. V roce 1987 založila Ute Aurand Filmproduktion. Filmová teoretička Erika Balsom ji označuje za klíčovou figuru berlínské experimentální scény od druhé poloviny 80. let do současnosti.