Gesta emancipace

V současné době čelíme globálně, ale i ve svém bezprostředním okolí bezprecedentním environmentálním a sociálním výzvám. Nacionalisticky, genderově, i jinak xenofobní tendence prolínající do politiky, ekologická krize i sociální nerovnosti poskytují nové kontexty, v nichž je možné uvažovat o roli veřejného umění ve společnosti. Město se vyvíjí dynamicky, často radikálně, transformace se odehrává nejen v rovině architektonické, ale i sociální a ekologické. Strategie umění ve veřejném prostoru zahrnují pestrou škálu uměleckých postupů. Umění může demonstrovat ekologičtější a etičtější způsoby vzájemného chování. Poskytovat příležitosti pro kolektivní účast a sebevyjádření, historickou reflexi a komunitní dialog. Přispívat k našim sociálním, prostorovým a politickým topologiím tím, že navrhuje nové sociální modely, vylepšuje fyzickou infrastrukturu a zabývá se jejím designem. Může ale také legitimizovat ekonomické či politické zájmy, které nepřinášejí prospěch širší veřejnosti. Proto je třeba zvažovat, jaké hodnoty svou tvorbou, uměleckým, kurátorským vstupem ve sdíleném veřejném prostoru umění legitimizuje. Jaké kroky je třeba a je možné podnikat při aktuální dynamické proměně města.
V tomto kontextu se mezi-institucionální symposium Gesta emancipace pokusilo prozkoumat některé alternativní způsoby, jak skrze rozmanitost současné umělecké praxe postihnout složitost našeho sociálního, městského i přírodního prostředí, jak pojmenovávat ideje, které jsou pro toto prostředí podnětné, a jak tyto ideje sdílet v městském prostoru s širší veřejností.
_________

Ve spolupráci třech pražských uměleckých institucí s odborným zájmem o otázky umění ve veřejném prostoru se na pražské AVU odehrálo třídenní doktorandské sympozium „Gesta emancipace“ se zahraniční účastí. Jeho cílem bylo zejména pojmenování společných zájmových okruhů, zmapování témat doktorandských prací z oblasti urbánních uměleckých strategií a debata se zahraničními hosty s dlouhodobou uměleckou zkušeností z působení ve veřejném prostoru.

Program propojil témata a diskutující napříč oblastmi umělecké praxe a veřejného zájmu zejména v kontextech urbanismu, architektury a sociologie městského prostoru. Ze zahraničních hostů se svými prezentacemi i aktivitou v diskusích zúčastnili významní umělci a pedagogové z prostředí uměleckých univerzit Švýcarska, Švédska a Rakouska: Swetlana Heger, Jonas Dahlberg, Barbara Holub a Paul Rajakovics. Kvůli pandemii C19 se na poslední chvíli omluvila vídeňská umělecká dvojice Nicol Six a Paul Petritch, uvolněný prostor byl využit pro prezentaci doktoranda AVU Matěje Hájka.

Organizátory a zároveň odbornými garanty sympozia byli za AVU studijní prorektor Dušan Zahoranský a koordinátor doktorských programů Ondřej Buddeus, za GHMP kurátorka Jitka Hlaváčková, a za UMPRUM prof. Milena Bartlová. Sympozium proběhlo ve dnech 8.-10. listopadu 2021.

 

SWETLANA HEGER: VEŘEJNÉ UMĚNÍ V RÁMCI INSTITUCE I MIMO NI

Umění na zakázku je založeno na vyjednávání mezi očekáváními klienta a nápady umělce, v rámci nebo mimo institucionální rámec. V dějinách umění byli umělci pověřováni vytvářením děl pro jiné (od portrétů členů šlechtických rodin v renesanci až po digitální sdílení na sociálních sítích). Jak může vysoké školství zahrnout a nabídnout alternativní příležitosti mimo trh s uměním a udržet si svou autonomii navzdory daným parametrům (podmínky, smlouvy, partnerství)?

Swetlana Heger  je vizuální umělkyně, narozená v České republice (1968), vyrůstala v rakouském městě Bregenz. Studovala ve Vídni na University of Applied Arts Wien (1990-1995) a navštěvovala postgraduální program na Musashino Art University v Tokiu (1996-1998). Působila jako hostující profesorka na School of Visual Arts v New Yorku a profesorka, prorektorka a rektorka na Umeå University ve Švédsku. V současné době je zodpovědná za zahraniční vztahy a vede Fakultu výtvarných umění na Zurich University of the Arts. Swetlana Heger svou uměleckou tvorbou upozorňuje na složité vztahy mezi soukromým a veřejným prostorem. Základními leitmotivy charakterizujícími její dílo jsou vztahy umění a byznysu či redefinice uměleckých strategií, zejména často neviditelné struktury a pozadí uměleckých produkcí a diskuzí.

BARBARA HOLUB / PAUL RAJAKOVICS (TRANSPARADISO): TICHÝ AKTIVISMUS: MŮŽE MÍT UMĚNÍ FUNKCI?

transparadiso  ve svých projektech a umělecko-urbánních intervencích vytváří performativní situace, ve kterých zkoumají osobní, sociální či politické hranice, a umožňují účastníkům zpochybňovat svou roli aktivních občanů i roli umění ve společnosti. Spíše než hlásání přímého aktivismu, transparadiso posiluje momenty skrytých poetických kvalit, otevírá prostor pro věci, které se nehodí, zpochybňuje snahu o efektivitu a funkčnost v naší společnosti. Ve svých projektech „Times of Dilemma“ (Valletta 18, Malta), „The Third World Congress of the Missing Things“ (NORMAL, Graz Culture Year 2020), „Harbour for Cultures“ (Trieste/Itálie, 2018), „Request for the unrequested voluntary interlinguisticality“ (Pottenhofen, Dolní Rakousko, 2016) se transparadiso zabývá rolí hry, tvorbou tužeb a předjímáním fikce v performativních situacích „tichého aktivismu“.

transparadiso  je transdisciplinární kolektiv založený umělkyní Barbarou Holub a architektem Paulem Rajakovicsem v roce 1999. Realizuje projekty mezi uměním, uměleckými městskými intervencemi, architekturou a urbanismem. Umělecká dvojice na této škále svého zájmu zkoumá a rozvíjí (ale také vyučuje a publikuje) umělecké strategie pro „Direct urbanism“ – autorský směr sociálně angažovaného, procesuálně zaměřeného městského plánování. Ve svých projektech, výstavách i městských intervencích se transparadiso zabývá aktuálními společenskými a městskými problémy, zejména pak hledáním sdílených hodnot společného života. Vytváří performativní situace podněcující obyvatele města k činnosti, k navrácení odpovědnosti jednotlivci a k řešení dichotomie osobních zájmů a společného blaha. Barbara Holub a Paul Rajakovics obdrželi rakouskou národní cenu za umění za rok 2018, dále Urban Design Prize (2006) a řadu dalších ocenění. Barbara Holub byla také prezidentkou Secession Vienna (2006-2007) a členkou výboru Public Art Dolního Rakouska (2005-2007).

MATĚJ HÁJEK: PREZENTACE PROJEKTU OFF FENCE

Matěj Hájek (s Terezou Kučerovou, MOLO architekti)  byli pozváni na 17. bienále architektury v Benátkách (2021, kurátor Hashim Sarkis, téma Jak budeme společně žít?) V sekci Jak si společně budeme hrát? představují svou instalaci Off Fence. Tato instalace vytváří hravou formou zamezuje návštěvníkům v průchodu pomocí bariéry na cestě. Tuto překážku pak proměňuje v impuls ke změně. Cílem je iniciovat transformaci v rámci hravého kontextu, kdy se člověk symbolicky dotýká fyzické úrovně problému. K překonání toho, co lidi rozděluje, je třeba pouze povzbuzení a vzájemné odvahy. Pokud chtějí návštěvníci pokračovat, musí se s problémem vypořádat. Mohou se vzdát, nebo se rozhodnout, že překážku obejdou, nebo projdou skrz ní. Ať tak či onak, jejich reakce zde získává symbolický význam.

Matěj Hájek  (* 1982) je český umělec a zakládající člen skupiny Ztohoven (2003), pod pseudonymem Otto Horsi. V roce 2003 zahájil studium na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru nových médií Veroniky Bromové, absolvoval v ateliéru sochařství Jaroslava Róny. Jeho autorská tvorba se pohybuje na pomezí architektury, sochařství a landartu. Dlouhodobě se věnuje vztahu sochy a herní funkce, realizovaném v podobě rozměrných projektů dětských hřišť, jako Rezervace Bororo v pražské ZOO nebo Herní krajina PECKA ve Velké Úpě. Projekty, na kterých se podílel, získaly ocenění Grand Prix Architektů, Dřevostavba roku či nominaci na Czech Grand Design. Od října 2019 je doktorandem na domovské AVU v ateliéru Tomáše Hlaviny. Žije a tvoří v Praze, kde v roce 2020 s fotografkou Bet Orten založil kreativní studio SKULL.

sociologie V angličtině veřejný prostor urbanismus architektura