Profily

Handa Gote

Handa Gote je umělecká skupina, střídající ve svém instrumentáři zvukové instalace, pohybové a taneční divadlo, živou hudbu, výzkum na poli mediální archeologie, výtvarné divadlo a technologie. Jejich tvorba je ovlivněna minimalismem, východní filozofií i hnutím DO IT YOURSELF. Mísí v sobě české kutilství, recyklaci objektů i technologií, kult Cargo a inspiraci japonskými estetickými kategoriemi Mono no aware,Wabi a Sabi. Mezi významné divadelní inscenace patří Houby, Ekran, Pan Roman, Rain dance, Metal Music a Mraky.

Ve svém výběru tří výrazných divadelních osobností či skupin jsem se řídil autentičností a inovativností jejich divadelního jazyka, který vybočuje z převládajícího proudu jak činoherního, tak i “laskavého” alternativního divadla. Zároveň mě fascinuje jejich autorský přístup rezignující na existující vzory či literární předlohy. Proměnlivá sestava kolektivu Handa Gote mě fascinuje svým jak velmi volným a otevřeným přístupem k divadelnímu tvaru, který využívá recyklované lo-fi technologie a postupy, jimiž negují veškeré nákladné efekty a technologie. Režisér Jiří Adámek je výrazný se svou precisně pojatou a v podstatě velmi skromnou verzí původního hudebního divadla. Režisérka Petra Tejnorová zase nabízí nový autorský jazyk, který vychází jak z oblasti tzv. dokumentárního divadla, tak i kolektivní tvorby a který je stylově i žánrově velmi proměnlivý. Tejnorová si libuje v nedořečenostech, mezních fyzických akcích a leckdy je ve svých divadelních obrazech až brutální.

 

Lukáš Jiřička

 

umělciHanda Gote
kurátorLukáš Jiřička
tagy
účinkujícíVeronika Švábová, Robert Smolík, Tomáš Procházka, Jakub Hybler
kameraJan Vidlička
zvukJiří Havlíček, Jan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
překladEva Maršíková
kategorieProfily
publikováno11. 3. 2012
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Handa Gote
Pohled na strojově otáčené stránky učebnice a standardizované vědecké postupy restaurování mohou vyvolávat obavy a současně naději. Zkušenost Západní modernity, ať již ta optimistická, nebo katastrofická, je důležitým dědictvím, o které bychom měli pečovat. Víme už dobře jakého násilí na všem cizím, živém i neživém, se byli schopni moderní Západní lidé dopouštět, nebo se ho alespoň účastnit. Ale neměli bychom zapomínat na to, jak moderní instituce jako stát, škola, věda či muzeum vytvořily infrastrukturu pro náš lepší život.
Kolektiv Rotor funguje v Bruselu již od roku 2005. Ve své činnosti kombinují praktické, výzkumné a kurátorské přístupy při vytváření kritických postojů k používání a znovuužívání materiálních zdrojů ve stavebním průmyslu a architektuře. Architektura je pro ně především objektem recyklace. Přistupují k ní v opačné fázi jejího procesu, totiž v momentu, kdy je určena k transformaci či demolici.
Názov vychádza z predstáv/idey o akomsi novom zriadení sveta, ktoré nastalo po súčasnej globálnej kríze. Tá sa v príbehu Pieskov mikrosveta stala počiatkom nových mikrosvetov a mikropríbehov, štartujúc ich svojbytnú existenciu. Dej nás ale napokon vedie až za horizont dejín nového zriadenia s úvahou, čo nastalo po zlyhaní deglobalizovanej formy spolužitia.
At a moment of digital ubiquity, it may be easier to treat the data from digital platforms as primary in contemporary innovation and to believe that, if coated with sensors in an internet of things, the stiff, dumb world will suddenly become responsive and “smart.” But the heavy lumpy components of space are themselves information systems that don’t really need digital devices to make them dance.
Zach Blas, americký umělec, spisovatel a filmař se ve své tvorbě zabývá tématy jako je politika, současné technologie, či queer teorie. V rámci své umělecké produkce se pohybuje od teoretického bádání přes konceptualismus a performance až po sci-fi. Dlouhodobě se zaobírá internetem a informačními technologiemi a tím, jak jsou tyto prostředky používány ke sledování či řízení jednotlivců a společnosti.