Reportáže

Galerie Art / hochstapler

Práce Jana Bražiny vychází ze sochařské tvorby a jeho často využívaným materiálem je textilie, která pro něj symbolizuje domácí klid a zázemí. Tento všudypřítomný materiál, jež nás obklopuje v každodenním životě ve formě od koberců, záclon, po spodní prádlo nebo utěrky na nádobí, slouží jako banální jazyk k mluvení o světskosti.

Jeho díla přechází do tvoření masek a kostýmů, konkrétně skrze tvorbu vyjadřuje své pocity ohledně rigidnosti heteronormativních vztahů. Pestrost materiálů využívá k vyjádření komplexnosti mezilidských vztahů. Experimentuje s barvením, šitím, trháním a jiným formami degradace materiálu. Následné namáčení textilu do sádry, či betonu, je proces naprosto intuitivní a pomáhá zobrazovat kontrast mezi jemností a tvrdostí určitých materiálů. V současné době je pro jeho tvorbu klíčová technika nešitého patchworku, která figuruje i v dílech vystavených v Galerii Art.

umělciJan Bražina
kurátorTamara Conde, Veronika Šavarová
místoGalerie ART
tagy
kameraDavid Přílučík
zvukDavid Přílučík
střihDavid Přílučík
interviewDavid Přílučík
kategorieReportáže
publikováno25. 4. 2025
délka0:04:58
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Galerie Art / hochstapler
Pro výstavu v táborské galerii Okraje se Veronika Čechmánková inspirovala šatníkem své babičky Heleny. Její vzpomínky z dětství na toto prostředí i na její profesi švadleny zpracovala v mnohovrstevnatou instalaci.
Instalace je něčím mezi hrou, uměleckým výstupem a terapeutickou zkušeností. Lze ji nezúčastněně projít, v klidu si v ní odpočinout a zkrátka si ji užít, nebo se na moment ztotožnit s jedním z aktérů lesního požáru, který se snaží najít východisko z naprosto neznámé krizové situace. Cílem této hry ale není zvítězit nad ostatními hráči-jenom společnými silami je totiž možné znovu vybudovat říši, která právě zanikla.
Retrospektiva Poesie tisku je první obsáhlá výstava, která představí dílo švýcarské umělkyně Silvie Billeter včetně význačného cyklu Hledat Petrkov (1992–2010). Autorčiny grafiky budou představeny v dialogu s tvorbou jejích souputníků*ic z okruhu vyučujících i studentstva AVU i UMPRUM.
Myšlenkový leitmotiv výstavy je tedy cosi nepřirozené, co vzniklo spíše z konfliktu, roztržením, jehož dozvukem je tudíž trauma. O jaký druh traumatu však jde? Jak je příznačné, Zdena Kolečková komunikuje takto vzniklou bolest jemně, alegoricky a několika vrstevnatě. Navádí diváka k takovému typu čtení, kdy jej podráždí (znejistí) a poté tak trochu uchlácholí, že to přece až zase tak zlé není, aby ve třetí vrstvě přitlačila na pilu podprahové beznaděje.