Přednášky

Vlídná ochota

Kurátorství je vždy kolektivní práce, která obsahuje různé podoby vlídnosti. Zahrnuje gesta zvoucí, vybízející a láskyplná, ale také nepřipouštějící pochyby, rozhodující a dominantní. Přednáška, vycházející z praxe Louise Lawlerové, se bude zabývat podmínkami a perspektivami této vlídné ochoty.

Beatrice von Bismarck(1959) je profesorkou dějin umění a vizuálních studií na lipské Hochschule für Grafik und Buchkunst (HGB) a programovou ředitelkou její galerie. Žije v Berlíně a Lipsku. Ústředním prvkem jejího přístupu k práci jsou různé modely kulturní produkce kombinující teorii a praxi. Ve svém současném výzkumu se nejvíce zabývá koncepcí umělecké práce, estetickými, společenskými a politickými možnostmi kurátorství, dopady globalizace na kulturní sféru a funkcemi postmoderního obrazu umělce.. Pracovala v mnoha významných německých institucích a spolupracuje s předními umělci, jakými jsou například Richard Long, Bruce Nauman (1991), Dan Flavin a Jürgen Partenheimer (1993) či Hans-Peter Feldmann (projekt Interarchive 1999/2002). Přednáška k výstavě TŘETÍ MYSL. Jiří Kovanda a (Ne)možnost spolupráce.

umělciJiří Kovanda
místoNárodní galerie v Praze – Veletržní palác
tagy
účinkujícíAdam Budak, Beatrice Bismarck
kameraDavid Přílučík
zvukDavid Přílučík
střihDavid Přílučík
kategoriePřednášky
publikováno24. 3. 2017
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Vlídná ochota
Erik Vilím (*1990) je estetik a kurátor. V letech 2017 až 2019 absolvoval doktorandské studium na Ústavu literární a umělecké komunikace na Univerzitě Konstantina Filozofa v Nitře. Jeho závěrečná práce nesla název Meditatívnosť výrazu vo vizuálnom umení.
Postupem času v činnosti Marka Pokorného vystupuje stále výraznější zájem o otázky institucionálního provozu umění. Ve svém příspěvku kritizoval pro české prostředí podle něj charakteristické „hybridy“ – instituce s nejasně vymezeným statutem, v nichž se typicky prolínají zájmy partikulární a obchodní s deklarovaným universalistickým posláním. Problémem takových institucí má být jejich inherentní nestabilita daná střetáváním vzájemně protikladných funkcí, jež přitom samy o sobě nemusí být nelegitimní. Kriticky se vymezil i vůči „naivnímu“ free-lance kurátorskému přístupu – kurátor coby autor konceptu připravuje výstavu a volba výstavní instituce představuje cosi druhotného.