Profily

Karina Kottová

Karina Kottová (*1984) patří dlouhodobě k nejvýraznějším kurátorkám současného umění u nás. Je zakladatelkou řady menších projektů a kurátorkou s mezinárodním přesahem. Od roku 2015 vede Společnost Jindřicha Chalupeckého.

Karina Kottová vystudovala magisterský obor Art and Heritage na Univerzitě v Maastrichtu, poté se vrátila do Prahy, aby nasbírala zkušenosti jako vedoucí edukačního oddělení v Museu Kampa (2007–2009) a posléze i v Centru současného umění DOX (2009–2012). Právě důraz na roli zprostředkování současného umění je v projektech Kottové vysledovatelný od počátků až dodnes. Stal se též tématem její disertační práce (obhájeno 2015 na Masarykově univerzitě v Brně, vedoucí doc. Ladislav Kesner ml.) na téma Instituce a divák.

Jejím východiskem ve vztahu k současnému umění byly workshopy s umělci, které pořádal kolektiv UMA: You Make Art (2008, dnes pod názvem UMA Audioguide). Spolu s Janou Babincovou projekt založily, aby umožnily studentům nebo dalším zájemcům z řad širší veřejnosti osobní setkání se zástupci současné umělecké scény. Poté Kottová spolupracovala na založení prostoru pro umění Prádelna Bohnice v areálu Bohnické léčebny (2011–2015), experimentálního prostoru INI Project (od 2013 dodnes) a Ceny Věry Jirousové pro kritiky výtvarného umění (od 2013 dodnes).

Pro Centrum současného umění MeetFactory, kde Kottová vystřídala (2012–2015) v roli kurátora galerijního programu Dušana Zahoranského, připravila například výstavy Opak je pravdou (2012, Anna Hulačová, Pavla Screanková, Iede Reckman, Derk Thijs, Erwin Wurm), Cesta (2014, Francis Alÿs, Peter Fischli & David Weiss, Vojtěch Fröhlich, ad.), Platónovo třetí oko (2014, Matyáš Chochola, Kirstin Roepstorff, Pavel Sterec, Sinta Werner ad.), 15 000 let stejnosti (2015, Matěj Smetana a Dan Perjovschi, spolupráce Jaro Varga) a představení odehrávající se v site-specific instalaci Jana Haubelta a Jiřího Thýna O něco horší než Romeo (2015, spolupráce Matěj Samec). Typické pro tyto výstavy bylo tematické rámování s lehce angažovaným podtextem, prostor pro asociativní myšlení a zájem o neracionální vidění světa.

Jako ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého Kottová pracuje třetím rokem kromě organizace Ceny Jindřicha Chalupeckého na programu intenzivní podpory současné české umělecké scény a její mezinárodní kontextualizace, mj. skrze zahraniční výstavní program. Připravila například výstavu Don‘t Worry, Boy (2017) v helsinském ForumBOX, která pracovala převážně s tvůrci, jenž prošli Cenou Jindřicha Chalupeckého a Ripple Effect (společně s Fatoş Üstek) v pražské Futuře . V roce 2018 pak chystá v berlínském SAVVY Contemporary laureátskou výstavu Barbory Kleinhamlové (CJCh 2016) nebo samostatnou výstavu Kateřiny Vincourové v Katzen Arts Center ve Washingtonu.
Kurátorství chápe Kottová jako tvůrčí činnost založenou na dialogu a současně péči o autory i publikum. Jeho podstatou je tvarování kontextu a způsobů prezentace a distribuce děl v rámci dnešního extrémně zrychleného provozu současného umění.

Anežka Bartlová

místoČeská republika
tagy
účinkujícíKarina Kottová, Anežka Bartlová
kameraRadim Labuda
zvukRadim Labuda
střihRadim Labuda
interviewAnežka Bartlová
překladRadim Labuda
playlistyKurátorské profily
kategorieProfily
publikováno12. 1. 2018
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Karina Kottová
V úvodním textu k výstavě Jana a Jiří Ševčíkovi píší: „Zkolabovaly alternativy, zkolaboval zájem společnosti a zůstala jen okrajová pozice. Viděno zevnitř, problém Východ–Západ tedy stále zůstává. Pro Západ je východní umění zajímavé jen pokud je kompatibilní produkcí nebo produktem obětí.
Současné kurátorství se proměnilo. Od snahy budovat si odstup a chránit vyváženou reflexivní pozici se dostalo spíše k rovině empatie, spolupráce a snahy o dehierarchizování. Jistě tomu tak není vždy – ale právě Adamcova praxe je dobrým příkladem toho, jak pokus o naplňování tohoto způsobu kurátorování nese plody.
Jako kurátor je Jiří Ptáček činný od konce 90. let. Převažují období, kdy tento segment svých aktivit provozuje na volné noze, v letech 2007 a 2008 byl dramaturgem galerie NoD při Experimentálním prostoru Roxy/NoD, v současnosti pracuje jako kurátor ve Fotograf Gallery. Vedle toho se Ptáček intenzivně věnuje umělecké kritice a publicistice (mimo jiné periodika Umělec, Fotograf, A2, Flash Art či Nový prostor). Mezi lety 2003 a 2006 byl šéfredaktorem časopisu Umělec.