Reportáže

Kde bolo, tam bolo, Košice: Košice včera a Košice dnes

Georges Adéagbo je konceptuálny umelec, ktorý rozvíja svoj vlastný štýl používajúc nájdené objekty od začiatku 70. rokov v Cotonou, Benine. Počas svojich prechádzok zbiera stratené, alebo odhodené veci a začleňuje ich do svojich inštalácií. Adéagbo takto obohacuje svoju paletu nájdenými objektmi a aj dielami – skulptúrami, maskami, obrazmi a textovými panelmi, výsledkom čoho sú epizódy z jeho vlastnej minulosti prelínajúce sa s neobvyklými interpretáciami takzvaného objektívneho historického bádania, mainstreamovej pop kultúry popri kanonizovanej vysokej kultúre, kde banálne konfrontuje hlboké. Adéagbo sa vyhýba prílišne jednoznačným interpretáciám svojich diel: nejednoznačnosť a “podvod” sú integrálnou súčasťou jeho provokatívnej stratégie.
Kľúčom k Adéagbovym dielam je proces jeho vyrovnávania sa s koloniálnou érou, odkrývajúci imperialistické nároky západných mocností v africkom vnútrozemí a nastoľujúci otázky, týkajúce sa pozostatkov kolonializmu, ktoré sú stále natoľko viditeľné v európskych mestách. Zo svojej perspektívy afrického etnológa, Adéagbo skúma tradície každého miesta, v ktorom vystavuje a reflektuje ich ako jasne viditeľné klišé – analógia spôsobu, akým bola jeho vlastná kultúra nesprávne interpretovaná.

umělciGeorges Adéagbo
kurátorStephan Köhler
místoMake Up Gallery
tagy
účinkujícíGeorges Adéagbo, Stephan Köhler
kameraErik Sikora
zvukErik Sikora
střihErik Sikora
interviewErik Sikora
kategorieReportáže
publikováno17. 8. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Kde bolo, tam bolo, Košice: Košice včera a Košice dnes
Snímek vytvořil Jiří David ze zcela soukromých důvodů, jako dar otci – autorovi použitých filmových snímků – které ho měly potěšit v nevyléčitelné nemoci: „Film vznikl zcela neplánovaně, kdy jsem si vzal od táty jeho 8mm filmy a přetáčel je na VHS v polních podmínkách našeho bytu. Tedy promítačkou na plátno, a to jsem snímal VHS kamerou.“
V prezentované kolekci uvozené několika juvenilními obrazy, které autor vytvořil právě v Ústí nad Labem, a také drobným konvolutem fotografií Lukáše Jasanského a Martina Poláka „dokumentujících“ Mertovy ústecké reálie, se tedy potkávají díla inspirovaná rodinným zázemím, environmentálními obavami a v neposlední řadě aktuálním ruským válečným běsněním na Ukrajině.