Reportáže

Kde bolo, tam bolo, Košice: Košice včera a Košice dnes

Georges Adéagbo je konceptuálny umelec, ktorý rozvíja svoj vlastný štýl používajúc nájdené objekty od začiatku 70. rokov v Cotonou, Benine. Počas svojich prechádzok zbiera stratené, alebo odhodené veci a začleňuje ich do svojich inštalácií. Adéagbo takto obohacuje svoju paletu nájdenými objektmi a aj dielami – skulptúrami, maskami, obrazmi a textovými panelmi, výsledkom čoho sú epizódy z jeho vlastnej minulosti prelínajúce sa s neobvyklými interpretáciami takzvaného objektívneho historického bádania, mainstreamovej pop kultúry popri kanonizovanej vysokej kultúre, kde banálne konfrontuje hlboké. Adéagbo sa vyhýba prílišne jednoznačným interpretáciám svojich diel: nejednoznačnosť a “podvod” sú integrálnou súčasťou jeho provokatívnej stratégie.
Kľúčom k Adéagbovym dielam je proces jeho vyrovnávania sa s koloniálnou érou, odkrývajúci imperialistické nároky západných mocností v africkom vnútrozemí a nastoľujúci otázky, týkajúce sa pozostatkov kolonializmu, ktoré sú stále natoľko viditeľné v európskych mestách. Zo svojej perspektívy afrického etnológa, Adéagbo skúma tradície každého miesta, v ktorom vystavuje a reflektuje ich ako jasne viditeľné klišé – analógia spôsobu, akým bola jeho vlastná kultúra nesprávne interpretovaná.

artistsGeorges Adéagbo
curatorsStephan Köhler
placeMake Up Gallery
tags
castGeorges Adéagbo, Stephan Köhler
cameraErik Sikora
soundErik Sikora
editingErik Sikora
interviewErik Sikora
categoryReportáže
published17. 8. 2014
languageČesky / English
embedlink icon
arrow down
related
Kde bolo, tam bolo, Košice: Košice včera a Košice dnes
Václav Girsa žije na samotě v lese, ale ateliér má také v Praze. Jeho tvorbu umění prostupuje hospodaření v zahradě, lese, na pastvině a starost o zvířata. Výstavu „Příjezd“ lze chápat ani ne tak jako příchod na místo, ale spíše jako návrat do systému vzájemných vztahů mezi jednotlivci, objekty, přírodou a ujištění o hlubším pochopení soužití v našem společném ekosystému.
Sedlákova práce je úzce propojena s jeho osobní zkušeností poutníka a hikera – jeho život se v posledních letech odehrává převážně na stezce, a právě malba se pro něj stává prostředkem, jak se k těmto zážitkům opakovaně vracet.
Jestliže autor neumí věci pojmenovávat, umí je pomalovávat a pomodelovávat a to není málo. Jestliže k pochopení autorova díla je vhodná představa čtení scénáře, tak jeho prizmatem se jedná o spíše o mapu, nedokončenou mapu všehomíra. A jestliže má být umělec skrze něco nemrtvý, tak to má být právě nedohled konce a Uličný ještě se ještě ani nedobral pořádně začátku, naštěstí.
Práce, které jsou na výstavě, vznikaly mezi roky 2003 až 2008. Všechny jsem dělal v období svého pobytu v Čechách. V Indii jsem tehdy moc nemaloval, spíše si jen zkoušel. Práce na papíře jsem vytvářel většinou jako zkoušky toho, co budu malovat na plátno. Ovšem mnohdy se stane, že ty papíry dopadnou nakonec líp než ty plátna. Papíry mi i připadají tou svou jemností pro takový způsob práce vhodnější. Ale je těžké je pak vystavovat, jsou na to třeba speciální rámy a musí se to dát pod sklo, spousta potíží. Proto jsem větší papíry ani nikdy nevystavoval.