koncept 135 výsledků

koncept

Ve svých černobílých inkoustových kresbách je schopný obsáhnout sžíravé komentáře k současné společnosti a globálnímu systému i introspektivní a sebereflexivní úvahy. Obraz a text u Shrigleyho vždy fungují dohromady, on sám o sobě ovšem odmítá mluvit jako o ilustrátorovi, označení “cartoonist” (kreslíř) mu však nevadí.
Album neboli conclusio, které Viktor Pivovarov představuje na videu je nesmírně zábavné. Vidíme na něm zvířata, která se z ničeho nic objeví, aby se podívala na Lenina, dočteme se o Leninovi jak po nocích vyje, uvidíme Lenina bez penisu a dozvíme se, že tento strašný vrah miliónů lidí zemřel s dětskou knihou v ruce. To, čemu se smějeme, z toho už nemáme strach.
Výstava Pozdní intimita reaguje na tlak na zveřejňování soukromého, kterému intimita v současnosti čelí. Je patrný jak v masmédiích, tak i na sociálních sítích programovaných tak, aby využívaly potřebu společenského přijetí a odměny, a přítomný i ve skrytém sledování a analýzách našeho chování ve fyzickém a digitálním prostoru. Stále více si uvědomujeme, že nejzazším cílem tohoto tlaku je získat materiál, který lze tržně nebo mocensky zhodnotit.
Tyto dvě výstavy spojuje určitá lokální specifičnost. Výstava Screenopolis se snaží reflektovat určitá lokální témata prostřednictvím současného umění a výstava Mariana Pally představuje lokálně situovaného umělce a jeho tvorbu. Zároveň mezi autory těchto dvou výstav je určitá spojnice i v tom, že obě dvě se hlásí ke konceptuálnímu uvažování.
Cílem projektu Artlist:Talk  – podobně jako i Artlistu – je zainteresované veřejnosti zprostředkovat porozumění současným uměleckým přístupům a vyjadřování, které v tomto případě doplňuje o unikátní perspektivu samotných tvůrců. Jednotliví umělci a umělkyně zastoupení v databázi Artlist tímto zároveň získávají příležitost svou tvorbu přiblížit formou samostatné přednášky, jejíž záznam pak také rozšíří a aktualizuje jejich stávající databázová hesla.
Cílem projektu Artlist:Talk – podobně jako i Artlistu – je zainteresované veřejnosti zprostředkovat porozumění současným uměleckým přístupům a vyjadřování, které v tomto případě doplňuje o unikátní perspektivu samotných tvůrců. Jednotliví umělci a umělkyně zastoupení v databázi Artlist tímto zároveň získávají příležitost svou tvorbu přiblížit formou samostatné přednášky, jejíž záznam pak také rozšíří a aktualizuje jejich stávající databázová hesla.
Stále platí, že Procházkovy malby jsou osobitým příspěvkem do žánru „malby o malbě“. Tento úkol však umělec řeší s ostentativní doslovností, kdy využívá korelace mezi materialitou barev a pigmentů a reálných předmětů – předloh pro malbu. Silnice na obraze „Úsek častých dopravních nehod“ je samozřejmě namalována asfaltem a dopravní značky kovovým tmelem.
Konceptuální umělec, performer a literát Milan Kozelka (1948‒2014) zanechal nesmazatelnou stopu v českém umění především osmdesátých a devadesátých let. Od šedesátých let se věnoval poezii a jeho básně jsou dnes řazeny do kontextu českých ohlasů americké beatnické literatury. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let obrátil pozornost k akčnímu umění.
Požádal jsem přátele, aby mě dovezli se zavázanýma očima a s velkým zrcadlem na pobřeží Baltického moře ve Východním Německu. Po našem příjezdu přátelé postavili zrcadlo na pláži tak, aby odráželo moře. Dovedli mě k zrcadlu a já jsem se posadil zády k moři, sejmul pásku z očí a sledoval odraz moře v zrcadle.
V nepravidelné rubrice kritických reflexí nabízíme vždy několik různých pohledů na jedno téma očima teoretiků a kritiků současného umění. První díl se věnuje retrospektivě Jána Mančušky v Městské knihovně, ke které se vyjádřili Karel Císař, Jakub Stejskal a Michal Novotný.
Cílem projektu Artlist:Talk  – podobně jako i Artlistu – je zainteresované veřejnosti zprostředkovat porozumění současným uměleckým přístupům a vyjadřování, které v tomto případě doplňuje o unikátní perspektivu samotných tvůrců. Jednotliví umělci a umělkyně zastoupení v databázi Artlist tímto zároveň získávají příležitost svou tvorbu přiblížit formou samostatné přednášky, jejíž záznam pak také rozšíří a aktualizuje jejich stávající databázová hesla.
Ve svých vzpomínkách Zamilovaný agent (2001) Pivovarov píše, že Igor Cholin byl jediný z jeho přátel a známých, kdo vedl dobrý život a měl tím na mysli osamělý a důstojný život. Pro Cholina měla zásadní význam svoboda. Nebyl na ničem závislý, dokonce ani na poezii ne. Být básníkem podle něj znamenalo stát vně poezie. Nejdůležitější činností nebylo psát, ale pozorovat. Pouze tehdy mělo psaní určitý smysl.
Genrich Sapgir byl naopak bouřlivák. Nechtěl stát opodál, snažil se všemu přiblížit, toužil všechno sevřít v náručí. Viktor Pivovarov říká, že Sapgirův poetický postoj ke světu mu byl velmi blízký.
Tajné služby nebyly tajné. Každý znal svého donašeče a snažil si ho udržet co nejdéle, protože každý nový mohl přijít s něčím nečekaným. Zprávy agentů byly v podstatě nudné a psány primitivní formou. Téměř každý věděl, jak vypadá anonymní udání. Převzít moc nepadalo v úvahu, moc byla v rukou mocných a ti ji uplatňovali. Zdálo se, že mystika byla jediný způsob, jakým se obyčejný člověk mohl dotknout reality. Ale bylo to jen zdání.
Havránkův teoretický zájem není – jak je patrné také z programu organizace tranzit – úzce zahleděn do autonomní pozice vizuálního umění, ale vždy reflektuje jeho širší globální a politický kontext.
Cílem projektu Artlist:Talk  – podobně jako i Artlistu – je zainteresované veřejnosti zprostředkovat porozumění současným uměleckým přístupům a vyjadřování, které v tomto případě doplňuje o unikátní perspektivu samotných tvůrců. Jednotliví umělci a umělkyně zastoupení v databázi Artlist tímto zároveň získávají příležitost svou tvorbu přiblížit formou samostatné přednášky, jejíž záznam pak také rozšíří a aktualizuje jejich stávající databázová hesla.
Dočasná autonomní zóna. Lol. Ale i tak… Napodobením gest objektů a věcí, které již v prostoru galerie jsou, zpomalením, zastavením, ustrnutím, usednutím, spočinutím, těmito úkony se můžeme vyndat z trajektorií, na kterých jsme se ráno ocitli, na chvíli se zbavit toho, čím jsme se již stali, abychom se mohli ztratit v přemýšlení o tom, čím bychom mohli být.