Profily

Ivan Vosecký

Co je umění? Tahle banální a přesto neřešitelná otázka visí ve vzduchu přinejmenším celé jedno století.
Pokud vím, poslední dílo Ivana Voseckého byl nápis na zdi galerie: Umění je nic nechtít. 

Bezprostředně poté vyklidil atelier, rozžehnal se s uměleckým prostředím a přesídlil na Šumavu. Část obrazů rozdal, něco použil dál, často k prozaickým účelům. Jeho horská chajda s ovčínem ale připomíná spíš galerijní instalaci, navíc s výrazným autorským rukopisem.Vlastně je to zhmotnělý sen moderny o rozpuštění umění v životě. Duchampovy šachy vedle toho působí jako trapně elitářská a snobská zábava.

Ať už jej chápeme jakkoliv, konec se vždycky podobá úklidu. Ivan navíc třídí odpad, i ten sémiotický a hlavně recykluje. Dělal to tak vždycky, zkuste prosvítit jeho plátna nebo si všímat detailů v instalacích. Ostatně nápis, o němž byla řeč, je vlastně zrecyklovaná verze staršího textu, kde umění nahradilo původní svobodu. To má dost silnou symboliku, což? Možná, že nezamýšlenou…
Trochu to souvisí s povahou Voseckého děl, jeho tvůrčími postupy.

V zásadě jde vždy o těsné spojení nevinného (přirozeného, dětského nebo prostě jen nezáměrného) s hluboce závažným. Subjektivního zážitku či postoje s veskrze holisticky pojímaným světem. Pocit nepochopení u Ivana Voseckého (u zážitku bolesti či víry to dost dobře nejde) splývá s pocitem pochopení (skrze soucit nebo zatajovaná fakta). To jsou dost závažná témata, takže by nemělo nikoho překvapovat, že jeho tvorba působí trochu neotesaně. Vzpomeňme si na toho nešťastného sofistu z Platónského mýtu o jeskyni, Pravdu prostě nejde vyprávět brilantně, chybí slova k popisu, předobrazy. Dá se jen naznačovat, hledat metafory a metonymie: Love – Vole. Izrahell. Soukromé psychodrama ledvinové koliky a neutěšený stav planety. Veteš a genocida indiánů. Nebo prostě jen předat poselství (Všechno je boží vůle. Kill them All…) a začnou se dít nečekané věci…

 

umělciIvan Vosecký
místoČeská republika
tagy
účinkujícíIvan Vosecký
kameraEva Jiřička
zvukEva Jiřička
střihEva Jiřička
interviewEva Jiřička
kategorieProfily
publikováno26. 4. 2013
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Ivan Vosecký
Chtěli bychom nastínit podmínky pro novou citlivost a redefinovat si naše potřeby či budoucí jednání, nestojící pouze na logice nekonečné výroby a spotřeby, vyčerpávající křehké ekosystémy. V neposlední řadě se skrze toto společné přeskládání základních i drobných kamenů snažíme aktivně integrovat nerůstové strategie do našich životů.
Na základě svého občanského práva odmítáme nadále vypovídat. Odmítáme se před vámi svlékat pomalu i z kůže a vysvětlovat, nebo snad dokonce ospravedlňovat svoje činy. Nenecháme si od vás vnutit myšlenku, že naší motivací k tomu, dělat cokoli z toho co děláme (konkrétně; vstupovat do veřejného prostoru určitým způsobem) je nějaké metafyzické dobro či bonum honestum. Stejně tak není naše činnost projevem vlastní dobré vůle, protože na dobrou vůli, obecné blaho a veřejný pořádek vám s veškerou pokorou kašlem.
Vlny tzv. barevných revolucí v bývalých sovětských republikách, jako např. v Gruzii („růžová revoluce“) nebo na Ukrajině („oranžová revoluce“), jsou povstání za spravedlivé a demokratické prezidentské volby. Duch barevných revolucí, který se vyznačuje neuspokojivým stavem volebních institucí a snahou tento stav vylepšit, je přítomen téměř ve všech postsovětských republikách.
Jak a proč vzniklo sdružení 4AM Fórum pro architekturu a média a jakým způsobem o jeho vedení přemýšlejí jeho členové? Jak se od jeho vzniku změnily priority, jakým způsobem je možné podobné sdružení financovat a jak se jejich plány a směřování proměňují?