Ivars Gravlejs

umělci Ivars Gravlejs
instituce _Neurčené místo
tagy Anglické titulky fotografie
ůčinkující Ivars Gravlejs
kamera Mark Ther
zvuk Mark Ther
střih Mark Ther
interview Mark Ther
překlad Adéla Dörnerová
kategorie Profily
publikováno 25. 12. 2014
jazyk Česky / English
embed

Postava umělce jako provokatéra, nestoudníka a pokleslíka má svou dlouhou tradici a bez ní bychom si dnešní spektrum typologie současného umělce dovedli jen těžko představit. Rozumní lidé, kteří soudobému umění neholdují, ve většině případů podobné tvůrce označí za úchyly nebo nedospělce, potažmo exhibicionisty a asociály. Současně ale široká veřejnost na šokantní excesy (pokud se náhodou objeví v médiích) reaguje mnohem živěji a s větší empatií, než je tomu třeba v případě „suchopárných konceptuálních tendencí“.
Umění provokovat je vlastní i Ivarsu Gravlejsovi (nar. 1979), který se přitom umí tvářit jakoby nic. Vulgarita, skatologie nebo pornografie nepatří zrovna mezi moje oblíbené „žánry“, v podání Gravlejse ale mají pro svůj vtip i nápaditost, někdy dokonce hloubku pudící k tomu, čemu se říká vážné zamyšlení. Gravlejs se narodil v Rize (čili pro nás jakoby dobře splňoval představu o divokosti a provokativnosti umělců pochazejících ze zemí „víc na Východ“), vystudoval ale fotografii na pražské FAMU. Fotografování se ovšem věnuje už od dětství a řadu svých raných snímků vystavuje a prezentuje v portfoliu i dnes. Právě moment určité infantility je pro něj typický a zároveň se děti a dospívající stávají často účastníky jeho projektů.
Klišé o tom, jak někdo „testuje samotné médium fotografie“ už je skoro trapné zase vytahovat. Gravlejs tak ale činí velmi svébytným způsobem, kterým se od zástupů často dosti stereotypně pracujících „testovatelů“ liší. Vtipně glosuje třeba nesmyslné nebo banální rady začínajícím fotografům, vytváří fotografie-objekty, vystavuje snímky samotných fotoaparátů atp. V mnoha případech není zřejmé, zda fotografie pořídil Gravlejs sám, nebo zda je někde našel, resp. stáhnul. Mnohdy přímo využívá činnosti dalších osob – ať už vědomé nebo nevědomé, a poukazuje tak na chování, které je s focením nebo filmováním obvykle spojené. Hraje si s jazykem, s kombinacemi slova a obrazu, mystifikuje a taky se ironicky obouvá do samotného umění. Je vcelku příznačné, že právě on odhalil umělecký potenciál české animované dvojice Pat a Mat.
Za „slupkou“ provokatéra, který si nebere servítky před hovnem, píčou nebo čůrákem (ať už jde o ztvárnění verbální nebo obrazové), je sofistikovaný umělec, kterého nakonec můžeme vnímat právě jako „konceptualistu“. Unikátně v sobě tedy spojuje potenciál zaujmout diváky a současně jim ukázat i jiné polohy současného umění než je pouhá prvoplánová senzace.

Tereza Jindrová

související s
Ivars Gravlejs

Poetika identit

V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.

Absence ve Videoarchivu 1 (kolekce VVP AVU) - Neoliberální stachanovci

Pro první díl pořadu pozvala Artyčok.TV socioložku, vysokoškolskou pedagožku a mediální teoretičku Irenu Reifovou. Ta nabídla z perspektivy svého výzkumného zaměření pohled na vztah audiovizuální umělecké produkce a sociální kritiky převládajících mocenských poměrů ve společnosti.
0:30:42

Tomáš Knoflíček

Tomáš Knoflíček je síce vyštudovaný, aktívne pôsobiaci historik umenia zameraný na stredoveké umenie a pedagóg na Fakulte umenia na Ostravskej univerzite, ale zároveň sa pohybuje v širokom poli kultúrnych aktivít čoby kurátor súčasného umenia a hudobník.
Do centra jeho záujmu spadá predovšetkým spoločenská rola umenia, hlavne jeho komunikačný potenciál vo verejnom priestore.
0:16:13

Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová

Významnou osu v recentní tvorbě Lucie Svobodové tvoří problematizace technického zastarávání audiovizuálních nosičů a formátů, s čím souvisí i její autorská revize historicky starších děl. Výsledné rekonstrukce, které Svobodová vytváří již za pomoci nových technologií, se přitom nedotýkají pouze aktuální otázky archivace charakterově příbuzných prací, ale současně otevírají také diskuzi o tom, do jaké míry jsou pionýrská díla české animace a videoartu zajímavá i pro současné širší publikum.
0:25:52

Jakub Adamec

Současné kurátorství se proměnilo. Od snahy budovat si odstup a chránit vyváženou reflexivní pozici se dostalo spíše k rovině empatie, spolupráce a snahy o dehierarchizování. Jistě tomu tak není vždy – ale právě Adamcova praxe je dobrým příkladem toho, jak pokus o naplňování tohoto způsobu kurátorování nese plody.
0:29:28