Jana Kalinová

umělci Jana Kalinová
místo _Neurčené místo
tagy Anglické titulky humor
ůčinkující Jana Kalinová
kamera Jiří Havlíček
zvuk Jiří Havlíček
střih Jiří Havlíček
interview Jiří Havlíček
překlad Kateřina Prokešová
kategorie Profily
publikováno 20. 2. 2015
jazyk Česky / English
embed link icon

„Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě“, říkáme někdy ironicky v situacích, kdy někdo postupuje zbytečně komplikovaně tam, kde je nasnadě mnohem přímočařejší řešení. Extrémní ilustraci tohoto „rčení“ ztělesňuje animovaná dvojice Pat a Mat, v jejichž případě nejen, že jde o řešení zbytečně složitá, ale v důsledku také většinou nefunkční.
V našem žitém každodenním „obstarávání“ se snažíme využívat účelné, efektivní postupy, které s vynaložením co nejmenších prostředků zajistí nejlépe žádaný výsledek. Říká se tomu praktičnost.
Oblast umění je v tomto smyslu unikátní – účelnost tu může být potlačena ve prospěch jiných hodnot, „zbytečná složitost“ může být samostatnou kvalitou. Své o tom ví i Jana Kalinová (nar. 1978), která právě tento aspekt tvorby sama glosuje. Tato multimediální umělkyně, absolventka brněnské FaVU a příležitostná kurátorka deklaruje užívání metody pokus-omyl i v záhlaví vlastního webu. Podstatné však je, že z děl samotných není, navzdory často dlouhým přípravám a množství zavržených pokusů v pozadí, cítit těžkopádnost. S trochou nadsázky bychom takový jev mohli přirovnat k baletu: podmínkou zvládnutí tohoto tanečního umění je nesmírná dřina, když ale tanečník vyzdvihne baletku do výšky, vidíme pouze ladnou eleganci bez projevů námahy.
Nezanedbatelným rysem tvorby Jany Kalinové je jistá dávka humoru až absurdity nebo sebeironie. Tak vytváří Přírodní náhražku umělého vánočního stromku (2004), xerokopie ručníků (3D xerox, 2002), obří nelétající vlaštovku (Velký formát), „staré“ nádoby z elektrických kabelů (Archeologie, 2003) nebo minigolf na kuchyňské lince (Unisex, 2002). Současně se stejně důležitá, jako její individuální umělecká práce, jeví činnost organizační a kolektivní – jako v případě brněnské galerie Eskort, o.s. Parallel nebo časopisu Matěj.
V roce 2011 vydala Kalinová prohlášení, že se už nadále nechce účastnit skupinových výstav. Toto gesto institucionální kritiky bylo zatím jejím asi nejradikálnějším „konceptuálním činem“. Koneckonců i Marcel Duchamp udělal v jisté fázi svého života „krok stranou“ ze světa umění, aby se věnoval šachové hře a ve skrytu pracoval na svém velkolepém díle Étant donné. Vyhovme tedy umělkyni, která deklaruje: „Pokud vás moje práce zajímá, nechte mě v klidu pracovat“.

Tereza Jindrová

související s
Jana Kalinová

Poetika identit

V poetice identit je důležité vracet se do určitého bodu nula, který je zároveň bodem zlomu. Mé Já se láme přes určitá omezení a neustále bojuje proti sobě samému. Vždy se nachází v procesu stávání se a tento proces vždy provází určitá rozpolcenost. Jsem nikým a zároveň jsem všemi. Patřím k anywheres, k těm co jsou doma všude a zároveň nikde. Nevím, jestli proto být smutný.
0:29:28

Display - Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi

Jak zařídit, aby každý a každá mohli mít své místo, kde mohou svobodně říci, co cítí, co zažívají a co si přejí? Může to zatím znít jako fikce, jako obrázek z utopické kulturní civilizace. Ale dá se říct, že taková výstavní instituce zároveň neexistuje a zároveň existuje.
0:30:42

Tomáš Knoflíček

Tomáš Knoflíček je síce vyštudovaný, aktívne pôsobiaci historik umenia zameraný na stredoveké umenie a pedagóg na Fakulte umenia na Ostravskej univerzite, ale zároveň sa pohybuje v širokom poli kultúrnych aktivít čoby kurátor súčasného umenia a hudobník.
Do centra jeho záujmu spadá predovšetkým spoločenská rola umenia, hlavne jeho komunikačný potenciál vo verejnom priestore.
0:16:13

Vidíš, tedy jsem Lucie Svobodová

Významnou osu v recentní tvorbě Lucie Svobodové tvoří problematizace technického zastarávání audiovizuálních nosičů a formátů, s čím souvisí i její autorská revize historicky starších děl. Výsledné rekonstrukce, které Svobodová vytváří již za pomoci nových technologií, se přitom nedotýkají pouze aktuální otázky archivace charakterově příbuzných prací, ale současně otevírají také diskuzi o tom, do jaké míry jsou pionýrská díla české animace a videoartu zajímavá i pro současné širší publikum.

KŘIŽOVNICKÁ ŠKOLA ČISTÉHO HUMORU BEZ VTIPU

Svou otevřeností – jak ve smyslu autorství, tak ve smyslu časového průběhu – to jsou v podstatě happeningy v nejčistším slova smyslu, i když se tento pojem v souvislosti s aktivitami Křižovnické školy používá jen ojediněle.
Pomineme-li záběry Vladimíra Boudníka ve filmu Jaromíra Perglera Akce v ulicích Prahy z roku 1956, jsou nejstaršími známými filmovými záznamy akcí v českém prostředí právě filmy Rudolfa Němce z počátku 70. let 20. století.
0:25:52