Videoarchiv VVP AVU

KABARET NÁVRAT MISTRŮ ZÁBAVY, KLUB ATLANTIK, OSTRAVA

Generační a později i mezigenerační kabaret Návrat mistrů zábavy vznikl někdy v polovině osmdesátých let minulého století v Ostravě. Jeho zdroje a impulzy vycházejí z doby normalizace, kdy jsme s Jiřím Dvořáčkem, Ivo Kaletou, Miroslavem Chudejem, Markem Pražákem a celou řadou dalších protagonistů kabaretu, dospívali. Černý humor, ironie a sebeironie scének a skečů čerpaly z tendenčních válečných filmů, zideologizovaných a demagogických estrád komunizmu, hudební popkultury sedmdesátých a osmdesátých let. V podstatě jde i o bizarní panoptikum těžící z tělesných a hereckých (i pěveckých) nedokonalostí hlavních aktérů, kteří se inspirovali obskurní estetickou disfunkčností svých předloh jako byli: oni sami, Stalin, Hitler, Lenin, Miki Volek, Gary Glitter, skupiny Olympic a Katapult, české divadlo, česká estráda a pop music, vlastní rodiče, čeští historici umění, básníci a celá řada dalších; jist si nemohl být nikdo ani v hrobě, že nebude fatálně zesměšněn a potupen.

Soubor se měňavkovitě rozrůstal a srážel v počtu „herců“ při nepříliš častých vystoupeních („herců“ bylo od dvou do třiceti, nejvíce při domovských ostravských vystoupeních, na zájezdech podle peněz pořadatele). V devadesátých letech pozřel kabaret další, především výtvarnickou generaci, totéž v letech desátých tohoto století. Zatím poslední vystoupení proběhla v roce 2007 ve wroclawské galerii Awantgarda. Součástí představení byly vždy i hudební skeče za doprovodu zpěváků a skupin (chronologicky): Vzhůru do dolů, Míťa Dostál – mj. svérázný barový zpěvák a hráč na syntezátor, Jan Gajdica a skupina Počítače, I love 69 popgejů. Samostatné forbíny vytvářel performer Petr Lysáček a hosté.

Momentálně je soubor poněkud rozptýlen, ve stavu hibernace jako blaničtí rytíři, a jeho intendant Jiří Surůvka přemýšlí o reinkarnaci kabaretu (Návrat Návratu mistrů zábavy) a poslední trapné labutí písni. Neboť trapnost je jejich mottor a věčné perpetum mobile lidstva.

Jiří Surůvka, 2012

V rubrice Okno do archivu pravidelně zveřejňuje Vědecko-výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze (VVP AVU) ve spolupráci s Artyčok.tv práce z videoarchivu VVP AV (http://vvp.avu.cz/idatum/search/artvideoarchiv?string=). Výběr pro Artyčok.tv se zaměřuje na starší díla (materiály z konce 20. století), práce na pomezí videoartu, filmu a dokumentace, nebo i na čistě dokumentární materiály související s nedávným vývojem českého a slovenského výtvarného umění.

umělciJiří Surůvka
kurátorSláva Sobotovičová, Terezie Nekvindová
místoOstrava
tagy
překladTereza Stejskalová
kategorieVideoarchiv VVP AVU
publikováno25. 8. 2012
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
KABARET NÁVRAT MISTRŮ ZÁBAVY, KLUB ATLANTIK, OSTRAVA
Film Staří braši natočil Vít Soukup spolu se Stříbrnou stopou (1993) jako dva díly pomyslného seriálu. Oba příběhy uvádí televizní hlasatel, který vážným tónem předkládá změť banálních vztahových propletenců, jako to bylo zvykem před žánrovými socialistickými seriály. Starý Malina přijíždí za svým rezignovaným kamarádem Lopotilem, který spílá marnosti života ústy někdejšího příslušníka „kojotí“ generace 90. let, zpochybněné postmodernou.
„Naše pseudoživoty byly komiksové bubliny… Všechno jsme znesvětili… Omílali vyprázdněné,“ říká malíř Vít Soukup jako pesimistický Lopotil v seriálu Staří braši. Ke svým filmům přistupoval podobně. Točil díla plná ironických odkazů k vysokému i nízkému, rád používal klišé v surovém stavu.