kurátor Terezie Nekvindová 36 výsledků

Terezie Nekvindová
Iveta Šalamounová
V instalacích výstav klade důraz na jednoduchost, uměřenost a kompaktnost. Neváhají zařadit i výrazný element nebo znejišťující moment. Podstatné však pro ně zůstává, aby architektura exponáty nepřebíjela, ale aby byla jejich partnerem. Zároveň věří, že způsob instalace může přispět k interpretaci vystavených děl. Stejně tak je pro ně důležité, aby architektura výstavy vznikala ve vzájemném dialogu mezi všemi zúčastněnými aktéry a aktérkami.
Dominik Lang
Dominik Lang se architekturou výstav zabývá dlouhodobě. Na rozdíl od dalších umělců a umělkyň se však jeho přístup liší v míře akcentování tvůrčí složky této profese. Výsledek totiž často osciluje mezi výstavní architekturou a autonomní instalací. Sám přiznává, že tuto hranici vědomě narušuje. I z toho důvodu spíše preferuje označení „autor výtvarného řešení výstavy“ nebo „autor prostorového řešení“. 
Jiří Příhoda
„Instalování výstav bude svěřováno umělcům. Vidím to jako druhou kolej vedle toho, že umělci učí."
Jiří Příhoda se v průběhu 90. let, kdy rovněž výrazně experimentoval s videoprojekcemi, zapsal především jako autor, který se jako první v českém prostředí začal vyjadřovat skrze sochařsko-architektonickou proměnu výstavního prostoru.
Marian Palla, Grafika 2, Dita Lamačová + 45 more
Organizátoři pro 25. ročník festivalu 4+4 dny v pohybu vyzvali pětadvacítku kurátorů a kurátorek, kteří v minulých letech s festivalem spolupracovali, inspirovali ho a byli součástí předchozích výstav.
Jaroslav Frič, Radůz Činčera, Zdeněk Liška
Monumentální íránská zakázka pro šáha v Teheránu, jejíž náhled prezentujeme, je z roku 1977. Před svým náhlým ukončením v roce 1978 způsobeným íránským převratem stihla Československu přinést velké zisky, z čehož Art Centrum politicky čerpalo – na intervenci tehdejšího předsedy vlády Lubomíra Štrougala oceňujícího její ekonomický přínos režimu přešla v roce 1977 pod Federální ministerstvo zahraničního obchodu, což odvrátilo hrozbu jeho zániku.
Radek Pilař
Video Flare Up z roku 1991 je metaforickým obrazem lidského hemžení, konfliktů a zkázy. Moralistické vyznění snímku podporují centrální kompozice (například ústřední motiv portrétu panenky může připomínat náboženskou ikonografii), doslovné symboly (vojenské šiky, krev, převrácení krucifixu, plamen požírající figurky) a historické materiály (Bachova hudba).
Radek Pilař
Přichází video. Místo přepínání kanálů může ten přístroj zrychlit nudné scény, opakovat to, co je tak neuvěřitelně zajímavé, způsobit další devastaci obrazu třeba řadou přepisů. Jaké možnosti předkládá zhýčkanému divákovi tento zázračný mlýnek na rozemletí obrazu i informací, mlýnek na přípravu obrazových karbanátků!
Markéta Vaňková
S odstupem viděno je toto místo dobově příznačné, po mnoho let bylo symbolem těch, kteří dobrovolně ukončili svůj život (viz např. jeho role v generačním filmu Šeptej, 1996). Bez přímého odkazu na tuto skutečnost, která se ale nicméně vynořuje v podtextu celé práce, vrhala Markéta Vaňková z mostu sáčky s akrylovými barvami na obří plátno (600 x 800 cm), umístěné v Nuselském údolí. Za pomoci asistentů tento proces snímala několika kamerami. Vznikla tak monumentální abstraktní malba i dokument z celé akce.
Josef Bolf, Petr Malina, Pavel Kappel + 23 more
Ve skleněných vitrínách zde kurátoři prezentovali dětské hračky čtyřiceti vybraných umělců, architektů a teoretiků, s nimiž byli generačně spříznění, a kteří tedy vyrůstali v období 70. a 80. let. Zpětně viděno je výstava napůl vážným a napůl ironickým komentářem k této spřízněnosti a předznamenáním obratu k období normalizace jako zdrojového období řady českých umělců po roce 2000.
Bohumil Vostal
Snímek zaznamenává momenty z krajinářského plenérového kurzu členů třebíčského výtvarného kroužku při Osvětovém domě Bedřicha Václavka, který se pod vedením Antonína Kybala konal v roce 1959 v okolí Ptáčova. Kroužek, založený v roce 1953 jako okresní platforma převážně amatérských malířů, organizoval lokální výstavní činnost a umělecky vzdělával své členy.
Dušan Zahoranský
Na záver workshopu mal vzniknúť autorský dokument z miesta. Poprosil som šoféra, aby mi s traktorovým vláčikom popošiel pred kamerou. Na vláčiku boli úžasné výjavy zo skanzenu. Tá etuda na ulici so psom na konci videa je úplná náhoda. Točil a strihal som to priamo do kamery. Do podkresu som dal cez walkman hudbu, ktorá sa ozývala z amplióna v skanzene. Vznikla reportáž o parku, v ktorom sa skutočné udalosti, miesta a ľudia neobjavia. Na to, aký to celé bol silný zážitok, je akékoľvek video slabé.
heart icon 2 3