Reportáže

KaDeWe

Inscenace dramatu polského dramatika a režiséra Helmuta Kajzara KaDeWe vznikla adaptací textu Další díl (KaDeWe); Operní libreto, který byl napsán v 70. letech během častých pobytů Helmuta Kajzara v Západním Berlíně. Jedná se o koláž syrových obrazů města a jeho vlastní imaginace, intimních fantazií týkajících se milenců, umění, mediální světa atd. Titulní KaDeWe jako tehdejší největší velkoobchod Evropy je pro autora metaforou temné a lákavé strany světa. Tento supermarket zároveň představuje sexshopy, bordel a uměleckou galerii, v němž se autor-hrdina anebo čtenář-divák kouká na plejádu podivných postav a předmětů. Je to také cesta k zasvěcení. Hrdinou KaDeWe jsi ty – Cizí – na pozadí pulzujícího města. Jsi kýmsi anonymním, kdo těká mezi divnými místy – veřejnými záchodky, nádražími, podchody, letišti, křižovatkami; kdo chodí po parkovištích velkých měst, někdy se zahledí do oken aut, vchází do obchodních center, nočních klubů, podezřelých míst, které odhalují surreálné obrazy možných rozkoší, televizní edeny, složené v neskutečné fantazie. To jsou tvá ne-místa, prostory zbavené totožnosti, v nichž tvoříš jednotu s masou anonymních lidí. Jejich samota, znásobená miliónem, je milionkrát opakované gesto stále tím samým gestem? Tobě – Cizímu – dělají společnost královna Mab a pan Eden. Jejich osobnosti jsou proměnlivé, neuchopitelné, odrážejí v sobě existence, s nimiž se Cizí potkává. Jejich přítomnost se také stává nesnesitelnou součástí prostoru, která multiplikuje obrazy, šmíruje a snáší rozdíl mezi životem a umělostí. Kým se stal Cizí na konci své cesty? Jaký smysl má jeho patos a agónie ve světlech reflektorů, v okamžitém televizním přenosu?

umělciMagda Stojowska
místoMeetFactory
tagy
účinkujícíVladimír Marek, Magda Stojowska, Hynek Chmelař, Anita Krausová
kameraErik Sikora
zvukErik Sikora
střihErik Sikora
interviewErik Sikora
překladEva Maršíková
kategorieReportáže
publikováno24. 10. 2010
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
KaDeWe
Jak konkrétně probíhá výběr a hodnocení umělkyň a umělců v rámci uměleckých ocenění a popřípadě také hodnocení a oceňování na půdě vysokých uměleckých škol, v rámci výstavních a dalších projektů? Jakou má tento výběr a hodnocení relevanci či „objektivitu“? To jsou dlouhodobě diskutované otázky, které zaznívají snad ještě intenzivněji v posledních letech, kdy se v Česku i v zahraničí dynamicky proměňuje klima okolo tradičních modelů udílení uměleckých cen a obecně se stále častěji diskutují otázky forem a etiky spolupráce, péče, podpory, udržitelnosti ad.
Výstava Luhovaného Vincenta si v letošním roce kladla za cíl podívat se na lázně z hlediska uměleckých realizací ve veřejném prostoru. Ty pro každé město často znamenají nedotknutelné pozůstatky minulých dob, režimů a idejí, ale také ilustrují současný vkus a společenskou poptávku. Festivalové téma Bez nánosu reflektovali kurátoři prostřednictvím site-specific uměleckých děl a instalací, ale také performancí a neočekávaných situací. Tři komentované procházky výstavou v rámci festivalu zároveň nabídly dostatek prostoru pro teoretické zhodnocení a plodnou debatu s návštěvníky.