Umění oceňovat

instituce AVU v Praze – Moderní galerie
ůčinkující Veronika Čechová, Karina Kottová, Tereza Jindrová, Barbora Ciprová
kamera Jan Vidlička
zvuk Jan Vidlička
střih Jan Vidlička
interview Jan Vidlička
překlad Deana Kolenčíková
kategorie Reportáže
publikováno 11. 11. 2021
jazyk Česky / English
embed link icon

Jak konkrétně probíhá výběr a hodnocení umělkyň a umělců v rámci uměleckých ocenění a popřípadě také hodnocení a oceňování na půdě vysokých uměleckých škol, v rámci výstavních a dalších projektů? Jakou má tento výběr a hodnocení relevanci či „objektivitu“? To jsou dlouhodobě diskutované otázky, které zaznívají snad ještě intenzivněji v posledních letech, kdy se v Česku i v zahraničí dynamicky proměňuje klima okolo tradičních modelů udílení uměleckých cen a obecně se stále častěji diskutují otázky forem a etiky spolupráce, péče, podpory, udržitelnosti ad.

Kdo, jak a koho vybírá je vždy diskutabilní, mnohdy až kontroverzní téma. Vždy se pojí s nevyřčenými mechanismy, osobními postoji, rozporuplnými emocemi. Výstavní, výzkumný a participativní projekt Umění oceňovat si klade za cíl odkrýt některé z historických i současných mechanismů v pozadí uměleckých cen i jiných hodnotících systémů a zároveň se stát trenažerem, diskusní platformou nebo dokonce arénou pro hledání alternativ. Jak by mělo vypadat oceňování umělkyň a umělců odpovídající jejich dnešním potřebám? V rámci Ceny Jindřicha Chalupeckého (i podobných projektů v zahraničí) se v současnosti intenzivně řeší otázka oceňování versus soutěžení. Finalistky a finalisté se opakovaně vymezují vůči „soutěžním“ aspektům projektu a akcentují potřebu podpory a zviditelnění své práce namísto pouhého srovnávání. Společnost Jindřicha Chalupeckého se rovněž v posledních letech těmito tématy intenzivně zabývala a nyní se Cena Jindřicha Chalupeckého nachází v procesu přehodnocování formátu dvoukolové soutěže, kdy porota nejprve vybírá pětici umělkyň a umělců do „finále“ a následně – především na základě nových prací – volí laureátku/laureáta daného ročníku.

V minulém roce realizovala SJCH ve spolupráci se socioložkami Ivetou Hajdákovou a Marií Heřmanovou kvalitativní výzkum s cílem zmapovat základní postoje k Ceně Jindřicha Chalupeckého napříč uměleckou scénou, a to především s důrazem na zainteresované skupiny jako jsou umělkyně a umělci, jež se do Ceny hlásí, bývalé členky a členové poroty, umělkyně a umělci, kteří již Cenou prošli, pedagožky a pedagogové, ale i další zástupci odborné i laické veřejnosti. Projekt Umění oceňovat na témata a výsledky tohoto výzkumu navazuje a je součástí našeho úsilí najít co nejlepší formát pro toto ocenění, odpovídající současným potřebám umělecké scény i veřejnosti. Na rozdíl od zmíněného výzkumu umožňuje tento projekt prozkoumávat téma experimentálnějším způsobem, adresovat spekulativní, utopické i absurdní polohy, z nichž je ale možné čerpat inspiraci pro praktické fungování. Téma zde otevíráme v širších souvislostech dalších systémů hodnocení, výběru a oceňování, a to jak s ohledem na zahraniční umělecké ceny, tak s vědomím souvisejících diskusí nad hodnocením a známkováním na uměleckých školách, v rámci rozličných open callů apod.

Do projektu se zapojila řada předem oslovených ateliérů z českých vysokých uměleckých škol i jednotlivé umělkyně a umělci, kteří se přihlásili do otevřené výzvy. Součástí výstavy jsou také již existující práce českých umělkyň a umělců vztahující se k tématům hodnocení, selekce, soutěžení, péče a oceňování. Výstava představuje také historii přihlašování do CJCH (od návštěv ateliérů komisí, přes diapozitivy a portfolia na CD nosičích, až po sjednocený online systém) a ve spolupráci s laureátem CJCH 2019 Andreasem Gajdošíkem vzniká testovací verze nového systému přihlašování založená na principu open source.

Nedílnou součástí projektu byly živé akce – performance, veřejná diskuse i participativní program pro divačky a diváky a také speciální webová platforma umeniocenovat.sjch.cz, která umožňuje doplnit výstavu o větší množství (zejména textových) materiálů a zároveň slouží zájemcům o nastíněná témata i v budoucnosti jako možný rozcestník a archiv informací.

Projekt slouží jako experimentální polyfonní prostor, zahrnující výstavní polohu, archivní materiály, stávající i nová umělecká díla, umělecky pojaté výzkumné materiály a komentáře, ale i intenzivní sérii živých akcí a interaktivních programů pro veřejnost.