Reportáže

Umění oceňovat

Jak konkrétně probíhá výběr a hodnocení umělkyň a umělců v rámci uměleckých ocenění a popřípadě také hodnocení a oceňování na půdě vysokých uměleckých škol, v rámci výstavních a dalších projektů? Jakou má tento výběr a hodnocení relevanci či „objektivitu“? To jsou dlouhodobě diskutované otázky, které zaznívají snad ještě intenzivněji v posledních letech, kdy se v Česku i v zahraničí dynamicky proměňuje klima okolo tradičních modelů udílení uměleckých cen a obecně se stále častěji diskutují otázky forem a etiky spolupráce, péče, podpory, udržitelnosti ad.

Kdo, jak a koho vybírá je vždy diskutabilní, mnohdy až kontroverzní téma. Vždy se pojí s nevyřčenými mechanismy, osobními postoji, rozporuplnými emocemi. Výstavní, výzkumný a participativní projekt Umění oceňovat si klade za cíl odkrýt některé z historických i současných mechanismů v pozadí uměleckých cen i jiných hodnotících systémů a zároveň se stát trenažerem, diskusní platformou nebo dokonce arénou pro hledání alternativ. Jak by mělo vypadat oceňování umělkyň a umělců odpovídající jejich dnešním potřebám? V rámci Ceny Jindřicha Chalupeckého (i podobných projektů v zahraničí) se v současnosti intenzivně řeší otázka oceňování versus soutěžení. Finalistky a finalisté se opakovaně vymezují vůči „soutěžním“ aspektům projektu a akcentují potřebu podpory a zviditelnění své práce namísto pouhého srovnávání. Společnost Jindřicha Chalupeckého se rovněž v posledních letech těmito tématy intenzivně zabývala a nyní se Cena Jindřicha Chalupeckého nachází v procesu přehodnocování formátu dvoukolové soutěže, kdy porota nejprve vybírá pětici umělkyň a umělců do „finále“ a následně – především na základě nových prací – volí laureátku/laureáta daného ročníku.

V minulém roce realizovala SJCH ve spolupráci se socioložkami Ivetou Hajdákovou a Marií Heřmanovou kvalitativní výzkum s cílem zmapovat základní postoje k Ceně Jindřicha Chalupeckého napříč uměleckou scénou, a to především s důrazem na zainteresované skupiny jako jsou umělkyně a umělci, jež se do Ceny hlásí, bývalé členky a členové poroty, umělkyně a umělci, kteří již Cenou prošli, pedagožky a pedagogové, ale i další zástupci odborné i laické veřejnosti. Projekt Umění oceňovat na témata a výsledky tohoto výzkumu navazuje a je součástí našeho úsilí najít co nejlepší formát pro toto ocenění, odpovídající současným potřebám umělecké scény i veřejnosti. Na rozdíl od zmíněného výzkumu umožňuje tento projekt prozkoumávat téma experimentálnějším způsobem, adresovat spekulativní, utopické i absurdní polohy, z nichž je ale možné čerpat inspiraci pro praktické fungování. Téma zde otevíráme v širších souvislostech dalších systémů hodnocení, výběru a oceňování, a to jak s ohledem na zahraniční umělecké ceny, tak s vědomím souvisejících diskusí nad hodnocením a známkováním na uměleckých školách, v rámci rozličných open callů apod.

Do projektu se zapojila řada předem oslovených ateliérů z českých vysokých uměleckých škol i jednotlivé umělkyně a umělci, kteří se přihlásili do otevřené výzvy. Součástí výstavy jsou také již existující práce českých umělkyň a umělců vztahující se k tématům hodnocení, selekce, soutěžení, péče a oceňování. Výstava představuje také historii přihlašování do CJCH (od návštěv ateliérů komisí, přes diapozitivy a portfolia na CD nosičích, až po sjednocený online systém) a ve spolupráci s laureátem CJCH 2019 Andreasem Gajdošíkem vzniká testovací verze nového systému přihlašování založená na principu open source.

Nedílnou součástí projektu byly živé akce – performance, veřejná diskuse i participativní program pro divačky a diváky a také speciální webová platforma umeniocenovat.sjch.cz, která umožňuje doplnit výstavu o větší množství (zejména textových) materiálů a zároveň slouží zájemcům o nastíněná témata i v budoucnosti jako možný rozcestník a archiv informací.

Projekt slouží jako experimentální polyfonní prostor, zahrnující výstavní polohu, archivní materiály, stávající i nová umělecká díla, umělecky pojaté výzkumné materiály a komentáře, ale i intenzivní sérii živých akcí a interaktivních programů pro veřejnost.

místoAVU v Praze – Moderní galerie
tagy
účinkujícíVeronika Čechová, Karina Kottová, Tereza Jindrová, Barbora Ciprová
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
překladDeana Kolenčíková
playlistySpolečnost Jindřicha Chalupeckého
kategorieReportáže
publikováno11. 11. 2021
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Umění oceňovat
Tomáš Knoflíček je síce vyštudovaný, aktívne pôsobiaci historik umenia zameraný na stredoveké umenie a pedagóg na Fakulte umenia na Ostravskej univerzite, ale zároveň sa pohybuje v širokom poli kultúrnych aktivít čoby kurátor súčasného umenia a hudobník.
Do centra jeho záujmu spadá predovšetkým spoločenská rola umenia, hlavne jeho komunikačný potenciál vo verejnom priestore.
Prezentace experimentálních filmů a videoartu v galeriích tvoří pro některé distributory až polovinu příjmů. Přesto z diskusí distributorů vyplynulo, že způsob poskytování, oceňování a prezentace děl v galeriích nemá zatím žádná vžitá pravidla.
Dlouho jsem nevěděl, co mám o této výstavě napsat. Nemá žádné téma, vystavující autorky nic nespojuje, jejich výběr je ryze subjektivní - sobecky jsem se rozhodoval jen podle toho, jaké obrazy se mně osobně zdají pozoruhodné. Až včera ve svém ateliéru mi jedna z autorek povídala o kurátorce, která jí vyčítala, že neposkytuje ke svým obrazům žádný klíč.