Reportáže

Kdysi tu byl les

Galerie Mimochodem je nonstop galerií, která se nachází jako NIKA ve veřejném prostoru vestubulu metra B stanice Karlovo náměstí u výlezu do Palackého náměstí v Praze. Za jejím záměrem stojí snaha oživit prostory mladým vizuálním uměním. Místo, kde denně projde celá řada lidí, kteří by do galerie současného umění normálně nezašli, přímo vybízí k prezentaci začínajících umělců. Výstavy se zde proměňují čtyřikrát ročně a jedná se o monumetálnější projekty a to i díky velkorysé ploše, který tato nonstop galerie tvůrcům nabízí. Galerie Mimochodem je velice specifický a netradiční galerijní prostor. Důležitý je zde moment průchodu, kde není čas na delší zastavení a vnímání umění.

umělciTomáš Hrůza
kurátorŠtěpánka Holbová, Veronika Rollová, Tereza Volná
místoGalerie Mimochodem
tagy
účinkujícíTomáš Hrůza
kameraGiulio Zannol
zvukGiulio Zannol
střihGiulio Zannol
interviewGiulio Zannol
překladAdéla Dörnerová
kategorieReportáže
publikováno13. 11. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Kdysi tu byl les
Slovo wee je skotským synonymem anglického little. Název A wee bit of Heritage představuje snahu o alespoň malé nahlédnutí do kulturního dědictví severo-skotského městečka Wick s téměř devíti tisíci obyvateli. Město bývalo strategickým bodem rybolovu a hlavním přístavem severu Skotska.
Situace se ale za poslední roky změnila, sledi jsou už desítky let vylovení, lov krabů nevynáší jako dřív, jaderná elektrárna je odstavena a jednou z mála věcí, které zde fungují a jsou atraktivní i pro turisty je distilérka, nukleární archiv a The Wick Heritage Museum.
Ute Aurand se narodila v roce 1957 ve Frankfurt nad Mohanem, vyrůstala v Berlíně. Začátkem osmdesátých let vystudovala fim na Deutsche Film und Fernsehakademie v Berlíně. Od roku 1985 produkuje své vlastní 16mm filmy. V roce 1987 založila Ute Aurand Filmproduktion. Filmová teoretička Erika Balsom ji označuje za klíčovou figuru berlínské experimentální scény od druhé poloviny 80. let do současnosti.
V úvodním textu k výstavě Jana a Jiří Ševčíkovi píší: „Zkolabovaly alternativy, zkolaboval zájem společnosti a zůstala jen okrajová pozice. Viděno zevnitř, problém Východ–Západ tedy stále zůstává. Pro Západ je východní umění zajímavé jen pokud je kompatibilní produkcí nebo produktem obětí.