Navíc je spojení těchto dvou slov lehce paradoxní,“ říká Rafal Bujnowski a zároveň dodává: „K této výstavě mě inspirovalo také silně kubistické zázemí galerie Jiří Švestka. Moje obrazy v sobě mají mnoho odkazů k tomuto období v dějinách malířství.“
Důležitou součástí pražské výstavy Rafala Bujnowského bude katalog, který se pokusí obrazy výstavy reprodukovat. Výraz „pokusit se“ použil sám umělec, neboť obrazy z cyklu Lamp black jsou více než jiná díla konstruované a ovlivněné světlem, a nemůže je tedy reprodukovat jediná správná fotografie. Autor shledává na obrazech nejlepším fakt, že je tvoří světlo a v zásadě útěk obrazu před sebou samým. „V mém ateliéru se mi přihodilo něco zajímavého a vystavuji to proto, abych se o to podělil,“ vysvětluje. Hlavní podstatou Bujnowského práce je typické otázka sociálního postavení umění a umělců v současném světě – komu jsou díla vlastně určena a kým byla inspirována? Ve svém aktuálním díle záměrně sám sebe zbavuje umělecké subjektivity a individualismu, aby nechal volný průběh čistě „prospěchářským mechanismům“, je fascinován smluvní povahou umění. Jeho současná práce by mohla být chápána jako svébytný model, který by mohl člověku pomoci vyvarovat se konvenčnosti vlastních představ. Autor sám říká: „Každý člověk by měl pracovat a být za to placen. Bez práce se člověk vytrácí. Akademie je univerzální škola, která vás naučí manuálním dovednostem, které následně můžete uplatnit v nejrůznějších profesích. Nejdůležitější však je pracovat svědomitě a vkládat do toho srdce, umělec by měl krášlit svoje nejbližší okolí, je to užitečné jak pro to okolí, tak i pro něj samotného.“ Ve svých dílech se mladý Polák vždy snaží využít malířský, technologický fenomén ke znázornění něčeho konkrétního. Je zastáncem názoru, že umění by mělo být o něčem. Jeho nejoblíbenější technikou je olej na plátně, avšak lákavě vidí také propojování této tradiční techniky s digitální fotografií a filmem. Motivací je mu i odezva, kterou jeho díla mají u těch, jimž jsou určena, a to u publika veřejného i odborného. Na rozdíl od mnohých autorů Bujnowski na svou práci nahlíží i s odstupem let stále stejným pohledem, svá díla vnímá jako souvislou životní výpověď. Ve svém uměleckém životě se řídí mottem: „Moci udělat to, co se podle mě ještě musí udělat v oblasti umění.“ Relativitu jistot ve světě umění Rafal Bujnowski dokládá i slovy na téma plánů v nejbližší budoucnosti: „V současnosti pracuji pouze na projektu Lamp black, nic vedlejšího nemám, bohužel. Po této výstavě budu nezaměstnaný. Doufám, že jen krátce. Je to strašně stresující způsob života…“
Galerista Jiří Švestka však budoucnost mladého umělce vidí v pozitivnějším světle: „Když jsem na jaře navštívil jeho ateliér v Krakově, měl jsem pocit, že vidím umělce, který vytváří díla schopná pohnout uměním. Bujnowski je vynikající malíř s autentickým přístupem k práci. Neopakuje témata, která mají úspěch, ale pokaždé zkouší něco jiného a nového, což je mi velmi sympatické,“ vyjadřuje své nadšení pro dílo talentovaného autora. „Přirovnal bych ho k světově uznávanému německému malíři Gerhardu Richterovi, kterého mi Bujnowski připomíná. Dosud na něj nikdo nedokázal kreativně navázat, ale Bujnowskému se to velmi dobře daří. Věřím, že mu moje galerie může pomoci k mezinárodnímu úspěchu, a jsem rád, že tak kvalitní umění máme možnost představit české veřejnosti,“ uzavírá Švestka.
