Reportáže

Manhattan: nahmatán-nenahmatán

Projekt Manhattan: nahmatán – nenahmatán bude lehkonohým komentářem neschopnosti mojí přestoupit oceán, jakožto zároveň ohlášením přípravy k tomuto činu.

Středobodem cyklu bude 1:1 parafráze na Mondrianovo notoricky provařené plátno Victory Boogie Voogie, kdy mezitím co toto stále zůstavá nedokončeno, moje varianta vzniká jediným dotykem klávesnice, dílem počítačové pixelace. Představeny budou čerstvá logopedická pojednání, zachvacující anglický, ale rovněž německý text, závěsnou formou presentovaná. Novinkou bude komentář práce se zvukovým mediem. Sporým protipólem cyklu budou práce z místa bydliště v Králově Poli, ale zejména dokumentace z dnes již dvanáctého ročníku jistého rezidenčního pobytu v bytě rodičů mého kamaráda, kteří v nevědomosti každým rokem tento prostor v létě z důvodu rekreace opustí, aby tu dali vzkvétat neprůkazným Helánovským aktivitám.

umělciDavid Helán
místoBerlínskej model
tagy
účinkujícíDavid Helán
kameraRadim Labuda
zvukRadim Labuda
střihRadim Labuda
interviewRadim Labuda
překladZuzana Frantíková
kategorieReportáže
publikováno5. 6. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Manhattan: nahmatán-nenahmatán
Výstava rozvíjí možnosti inkluzivního vnímání prostředí a forem mezidruhového soužití. Ambientní imerzivní instalace představuje pokračování autorčina výzkumu v oblasti vztahů mikrobiologie, technologií a posthumánní filozofie. Patrícia Chamrazová zde naznačuje přístupy k prožívání odlišných vrstev realit, které vzájemně komunikují i soupeří, a hledá rozšířené cesty chápání aspektů diferentních světů, jež nemají explicitně určené hranice vlastního časoprostoru.
Nástroje obrazové a zvukové postprodukce, 3D modelovací software a generativní algoritmy se staly natolik samozřejmou součástí naší zkušenosti, že si jejich přítomnost často ani neuvědomujeme. Přitom se tu s (technickým) obrazem děje cosi zásadního – postupně se vzdaluje své reprezentační funkci, přestává být obrazem „něčeho“, nebo záznamem či jakkoli pokřiveným „odrazem“ předobrazové skutečnosti. Namísto toho vytváří skutečnost vlastní, která se daleko za okrajem obrazovky slévá v jedno se světem, který jsme skrze obraz kdysi doufali nahlédnout.