Michał Budny

Minimalistické zásahy a nenápadné a citlivé instalace Michała Budného tvoří kontrapunkt ke spektakulárnímu umění. Podobně jako na jeho letošní samostatné výstavě v Kunstverein Düsseldorf je ve Svitu hlavním tématem sám prostor. Nejde tu vůbec o nějakou institucionální kritiku, předmětem je nenápadná materialita galerie, která při běžném provozu ustupuje do pozadí – světlo, stín, škvíry či nerovnost stěn. Budny buď přímo zasahuje do prostoru tak, aby zdůraznil detaily jednotlivých míst galerie, a nebo do něj umisťuje minimalistické objekty, které jsou intuitivním komentářem této materiality.

umělciMichał Budny
místoSVIT
tagy
účinkujícíMichal Mánek
kameraJiří Havlíček
zvukJiří Havlíček
střihJiří Havlíček
interviewJiří Havlíček
překladTereza Stejskalová
publikováno22. 11. 2011
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Michał Budny
Ve svých vzpomínkách Zamilovaný agent (2001) Pivovarov píše, že Igor Cholin byl jediný z jeho přátel a známých, kdo vedl dobrý život a měl tím na mysli osamělý a důstojný život. Pro Cholina měla zásadní význam svoboda. Nebyl na ničem závislý, dokonce ani na poezii ne. Být básníkem podle něj znamenalo stát vně poezie. Nejdůležitější činností nebylo psát, ale pozorovat. Pouze tehdy mělo psaní určitý smysl.
Genrich Sapgir byl naopak bouřlivák. Nechtěl stát opodál, snažil se všemu přiblížit, toužil všechno sevřít v náručí. Viktor Pivovarov říká, že Sapgirův poetický postoj ke světu mu byl velmi blízký.