Profily

Michal Pěchouček, Jan Horák

Michal Pěchouček (1973) je výtvarník, pedagog, kurátor, režisér a několik let vytváří tandem s dramaturgem Janem Horákem (1977) v divadle Studio Hrdinů, jehož je Horák zároveň i uměleckým ředitelem.
První vzájemná spolupráce započala v roce 2009 hrou Muži malují, jež byla prezentována v MeetFactory. Charakteristickým rysem jejich divadelního stylu je zcela osobitý experimentální jazyk, v němž oba plnou měrou uplatňují své dosavadní zkušenosti z různých uměleckých žánrů. Vytvářejí tak jakousi plynoucí představu, rozmanitě rozvrstvenou a specificky pojatou pomocí rozličných vizuálních podnětů. Častokrát se také oba nechávají inspirovat konkrétními literárními díly. Ojedinělou divadelní percepci, se kterou se divák setkává, je tedy potřeba číst jako otevřenou esej, která pracuje s vizuálním zobrazením. Interdisciplinární přesahy, do kterých autoři zahrnují konkrétní vizuální řeč některých současných mladých umělců, se snaží pracovat s atmosférou divadelní scény. Většina her, ať už podprahově kritických či ironických (Muži malují, Marbot, Citový komediant), však vždy citlivě poukazuje na vztah jednotlivce k celku.

Dvojice autorů využívá principů konceptuálních úvah a rovněž staví na tradičních základech činohry. Zpočátku jejich role mohly mít daná měřítka – Michal Pěchouček zasahoval více do výtvarné scény, Jan Horák upravoval texty. Nyní však v jejich společné práci rozpoznáváme až jakési metafyzické splynutí, což oba nutí zvažovat stále nové a nové možnosti, co se např. scénografického pojetí či struktury režijního textu týče. Jednu z mnoha tematických linií tvoří hodnota objektivní pravdy, kterou může divák vysledovat, jak však onen dosah uchopí, nechávají autoři čistě na něm.

Tea Záchová

umělciMichal Pěchouček, Jan Horák
místoPraha
tagy
účinkujícíMichal Pěchouček, Jan Horák
kameraIvan Svoboda
zvukIvan Svoboda
střihIvan Svoboda
interviewIvan Svoboda, Tereza Záchová
překladKateřina Prokešová
kategorieProfily
publikováno18. 4. 2017
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Michal Pěchouček, Jan Horák
Možná to jsou prosté chmaty režisérky, ale daleko spíše v nás její gesto vzbuzuje tušení, že za viditelným obrysem cesty je další zatáčka a další zatáčky se skrývají nad i pod obrysy zahlédnutého výjevu. Že za každým rohem se skrývá další roh, že vidíme jen obrysy věcí, jejichž cíl je nám skryt. A že to, co je původně všední, se stává vehikulem sadistické video romance, že i tužka, židle, talíř (a osoba Ježíše) s sebou nese napětí mocné jak přestřelka na trampské osadě u Sázavy, nebo v imaginárním Nashvillu.