Profily

Michal Pěchouček, Jan Horák

Michal Pěchouček (1973) je výtvarník, pedagog, kurátor, režisér a několik let vytváří tandem s dramaturgem Janem Horákem (1977) v divadle Studio Hrdinů, jehož je Horák zároveň i uměleckým ředitelem.
První vzájemná spolupráce započala v roce 2009 hrou Muži malují, jež byla prezentována v MeetFactory. Charakteristickým rysem jejich divadelního stylu je zcela osobitý experimentální jazyk, v němž oba plnou měrou uplatňují své dosavadní zkušenosti z různých uměleckých žánrů. Vytvářejí tak jakousi plynoucí představu, rozmanitě rozvrstvenou a specificky pojatou pomocí rozličných vizuálních podnětů. Častokrát se také oba nechávají inspirovat konkrétními literárními díly. Ojedinělou divadelní percepci, se kterou se divák setkává, je tedy potřeba číst jako otevřenou esej, která pracuje s vizuálním zobrazením. Interdisciplinární přesahy, do kterých autoři zahrnují konkrétní vizuální řeč některých současných mladých umělců, se snaží pracovat s atmosférou divadelní scény. Většina her, ať už podprahově kritických či ironických (Muži malují, Marbot, Citový komediant), však vždy citlivě poukazuje na vztah jednotlivce k celku.

Dvojice autorů využívá principů konceptuálních úvah a rovněž staví na tradičních základech činohry. Zpočátku jejich role mohly mít daná měřítka – Michal Pěchouček zasahoval více do výtvarné scény, Jan Horák upravoval texty. Nyní však v jejich společné práci rozpoznáváme až jakési metafyzické splynutí, což oba nutí zvažovat stále nové a nové možnosti, co se např. scénografického pojetí či struktury režijního textu týče. Jednu z mnoha tematických linií tvoří hodnota objektivní pravdy, kterou může divák vysledovat, jak však onen dosah uchopí, nechávají autoři čistě na něm.

Tea Záchová

umělciMichal Pěchouček, Jan Horák
místoPraha
tagy
účinkujícíMichal Pěchouček, Jan Horák
kameraIvan Svoboda
zvukIvan Svoboda
střihIvan Svoboda
interviewIvan Svoboda, Tereza Záchová
překladKateřina Prokešová
kategorieProfily
publikováno18. 4. 2017
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Michal Pěchouček, Jan Horák
Volně můžeme pojem intermezzo chápat jako plánovanou aktivitu nebo pauzu úmyslně „vloženou“ do života nebo tvorby a spojenou například s potřebou odpočinku, s nezbytností transformace, obratu a úniku ze zaběhlých kolejí, každodennosti, s překonáním pocitu nenaplněnosti, s chutí pomáhat, posunout se v životě nebo se zapojit do něčeho nového.
Třetí díl série Wild Wild Beast není jen lecjaká tragédie. Je to spektakulární a chutná hostina, dalo by se říct festa, v níž se doslova špagetový western zaplétá do husté omáčky z opakujících se chyb a snahy podkopat druhým i sobě nohy.
Oni pozerajú na D'EPOG, D'EPOG pozerá na nich. Spolu čučia. Je otvorené participácii, rado spolupracuje, pozýva množstvo umelcov z rôznych odborov. Každé leto realizuje workshopy. Nebojí sa nikoho a ničoho, keď sa bojí, svoj strach zdieľa a prekonáva. Stále na sebe pracuje. Je neprenosné aj keď nákazlivé. Je vzácne aj obyčajné, je neinstantné a je vždy naplno tu a teraz, je to láska, sloboda, radosť, prekvapenie, test odolnosti, terapia, zdieľaná hyperempatia, reptile fantasy, živé striebro, nekonečná žúrka, pecka. Je to WAW. Po ňom len potupa.
Škola performance je součástí rozsáhlého projektu Škola avantgardy, který Avděj Ter-Oganjan začal v roce 1995 a pokračoval s ním až do roku 1998. V první skupině studentů, se kterou pracoval, byli lidé různého věku z neuměleckého prostředí a spolupráce netrvala dlouho. Ve druhé skupině byli hlavně známí Avdějova tehdy patnáctiletého syna Davida Ter-Oganjana v podobném věku. Projekt měl formu experimentálního zasvěcování nezkušených a naivních teenagerů do uměleckého světa.