Jednoduchá forma, organičnost, dynamika a vnitřní integrita jejích čtyř soch – Portrét Vincence Makovského (1928), Kompozice (1929–1930), Pupen (1932), Pecka (1964) – jsou Thýnovi zdrojem pro jeho fotogramy a multiexpozice. Jiří Thýn přistupuje k fotografickému médiu, objektům, site-specific instalacím a videoinstalacím intuitivně, podle vlastních slov se s fotografií snaží pracovat tak, jako by maloval. To mu umožňuje vyjádřit se autenticky a emotivně pomocí gesta. Autor rovněž kreslí digitálně počítačovým kurzorem, přičemž se nesnaží o důslednou dokonalost. Nyní hledá způsob, jak pracovat s fotografií zcela bezprostředně, v digitálním procesu směřuje k principu náhody. Výstava Mlčení, torzo, přítomnost vybízí k tichému zastavení, k uvažování o vnímání času nejen ve fotografii, ale i v historii dějin sochařství, k zamyšlení nad „torzy“, které, ač evokují tíhu, odkazují k základním tvarům a principům naší existence.
Výstavní projekt Jiřího Thýna v Domě fotografie navazuje na výstavu Předobrazy, prostor, abstrakce, která se před deseti lety uskutečnila v bývalých legendárních prostorách Galerie hlavního města Prahy ve druhém patře Staroměstské radnice. K výstavě Mlčení, torzo, přítomnost autora inspirovala představitelka meziválečné avantgardy sochařka Hana Wichterlová (1903–1990).
