MUŽI V ZAHRADĚ

Výstava malíře Daniela Pitína pod názvem Muži v zahradě nás zavádí do prostoru připomínajícího svět filmových kulis a dřevěných staveb zahrádkářských kolonií. 

Autor na výstavě kombinuje malby, vlastní deníky z 60. let, video a architekturu. Prostor galerie narušuje různě komponovanými dřevěnými deskami a prkny, na které instaluje své malby.

„Pro tuto výstavu jsem se nechal inspirovat konstrukcemi filmových kulis a studií. Zaujal mě také způsob, jakým si lidé budují levné dřevěné domky a chaty. Najdou nějaký materiál, který použijí třeba na střechu nebo stůl. Ty budky jsou pak slepené z různých desek, které předtím měly svou vlastní funkci a minulost. Podobně pracuji i já, nalézám různé scény ve filmech nebo ve svém okolí a ty pak komponuji do prostoru obrazu. Představuji si svět, který se rozpadá a znovu staví do nových kompozic a celků. Svět, kde je vše v neustálém pohybu a vzájemné konfrontaci. Dřevěné budky a způsob, jakým jsou poslepované z různých desek a krámů, mi připomínají princip, jakým pracuje i naše paměť. Je také určována tím, co v ní uvízlo z minulosti, a svoje vzpomínky pak přeskupuje a žene směrem vpřed, kde je konfrontuje s naším současným stavem a vnímáním. Muži v zahradě jsou pro mne metaforou naší společné paměti. Stojí v (ne)bezpečném prostoru zahrady, kde neustále něco nebo někoho hledají.“

umělciDaniel Pitín
místohunt kastner artworks
tagy
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
publikováno23. 2. 2009
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
MUŽI V ZAHRADĚ
Naše filmy se dají rozdělit na dvě skupiny: umělecké (sledování nějaké ideje, experiment) a dokumentární (běžné dění ve škole – rvačky mezi spolužáky, učitelé). Filmy nazvané „I.R.Piktuers“ (I. = Ivars, R. = Rinalds, Piktuers = zkomolené anglické slovo Pictures) jsme převáženě natočili v letech 1992–1993 na základní škole v lotyšské Rize.
23. ročník mezinárodní Přehlídky filmové animace a současného umění PAF Olomouc zastřešilo téma Deníky. Ty mohou být dialogem s technologií, kdy se proměna myšlení odehrává na základě doteků klávesnic, psacích strojů, záznamů na kameru nebo diktafon. Jako každý rok se v rámci festivalu konalo také vyhlášení soutěže Jiné vize, mapující současnou podobu pohyblivého obrazu v ČR.
Umělecko-výzkumný projekt se zabývá rolí protestního obrazu a jeho možného působení na reálné sociální, politické i ekonomické změny. Skrze jednotlivé výstupy nabízí vícero perspektiv na užití obrazové, či audiovizuální dokumentace jako možného emancipačního nástroje lidu.
Jak zapsat nesdělitelné?
Záznam o prožitém.
Jak tento zápis převést zpětně do obrazu?
Dům jako uzavřený palouk, v němž se odehrávají děje.
To, co nelze nikdy ověřit, bude navždy tím, co zůstane.
Vejít a vidět.
Skutečnou historií, nikdy nenapsanou událostí, mrtvým úhlem, slepou skvrnou.
Diskurz sítě.
Výstava se věnuje tématu plynutí času během krizí jako je válka či klimatická změna. Ostrý čas politického a ekonomického vývoje probíhá současně se sezónním časem lidského čekání na (ne)představitelné konce konfliktů.