Pořady

Tělo ve videu

Video esej se zabývá způsoby a prostředky, kterými může video vyvolat v divákovi fyzický vjem. Střihová koláž je sestavena z fragmentů autorských videí a doplněna o kompilaci textů a rozhovorů s umělci a teoretiky, využitím a opakováním některých postupů, zviditelňuje mechanismy, které aktivují senzualitu vidění.
Výběr autorů je určen charakteristikou jednotlivých videí, nemá ambici mapovat postoj českého a slovenského videoartu k fenoménu těla, jedná se o vzorek přístupů mezi formálními okruhy: videoart, video-performance a dance for camera.

Tělo přístroje a fyzická zkušenost lidského těla, rozhraní, skrze která vnímáme a zažíváme svět. Vzdálenost mezi digitálním a fyzickým je překlenována jediným pohledem. Fyzické tělo se rozpouští v digitálním prostoru, z reality prostoru se stane přímka, z pohledu oka obraz v rámu displeje. Obraz jako univerzální řeč. Fyzické tělo mělo zmizet, digitální tělo však potřebuje být na očích.

tagy
režieNikola Brabcová, Karin Šrubařová
střihNikola Brabcová, Karin Šrubařová
překladDeana Kolenčíková
kategoriePořady
publikováno16. 4. 2018
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Tělo ve videu
At a moment of digital ubiquity, it may be easier to treat the data from digital platforms as primary in contemporary innovation and to believe that, if coated with sensors in an internet of things, the stiff, dumb world will suddenly become responsive and “smart.” But the heavy lumpy components of space are themselves information systems that don’t really need digital devices to make them dance.
Josef Holý se věnuje tématům informační války, dezinformací a vlivu algoritmů technologických gigantů na náš život. Jak jsou a byla tato témata reflektována mezi umělci a umělkyněmi, kteří pracují s pohyblivým obrazem? Zobrazování umělé inteligence nebo umělého člověka má v historii vizuálního umění poměrně pevné místo a pojí se s mnoha etickými otázkami, které nás dnes reálně dostihly.