Reportáže

Nejsem robot: výstava o síle lidské kreativity  

Představa, že se bez kreativity v dnešní době konzumu a vše usnadňujících technologií obejdeme, je mylná. Je tomu právě naopak.

Projekty vystavujících a makerů představují nejen kreativní výstupy minulých generací, ale především otevírají téma současné lidské kreativity, která využívá moderní technologie, nové materiály a umělou inteligenci.

Vystavující pracují s myšlenkou, že kreativita je přirozeným potenciálem každého z nás. Díky kreativitě máme schopnost se neustále rozvíjet a hledat nové cesty a způsoby, jak řešit problémy. Vybraní tzv. makeři – kreativci, kutilové a vynálezci ve svých projektech kombinujících design a funkčnost posouvají hranice lidských schopností.  

Není babička Kateřiny Šedé stejně kreativní jako její vnučka? Proč bychom nemohli vnímat dědečka Ondřeje Přibyla jako komplexního umělce? A nejsou dnešní „mejkři“, kombinující design a funkčnost, těmi, kdo posouvají hranice lidských schopností? Jisté je jedno – nikdo z nich nebyl a není robot. Zapojte se sami a přispějte svou kreativitou k rozšíření vystavených objektů, fotografií nebo nápadů! 

makeři

Jasna studio - Michaela Doležalová, Open Footwear - Juraj Šuška a Veronika Krahulíková, Lego třídička - Pavel Rybníček, Re-Vape – Kryštof Slouka a Viktor Vlček 

výtvarník výstavy

Jindřich Janíček

umělciDelniq , Kateřina Šedá, Ondřej Přibyl
kurátorFuczik
místoAtrium Žižkov
tagy
účinkujícíOndřej Horák
kameraJan Vidlička
zvukJan Vidlička
střihJan Vidlička
interviewJan Vidlička
kategorieReportáže
publikováno19. 9. 2025
délka0:04:29
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Nejsem robot: výstava o síle lidské kreativity  
Rozpouštěním hranic, kulturních konstruktů, národností, taxonomií a kůže transformujeme stará paradigmata člověk/ne-člověk, toxicita/čistota a živý/mrtvý do trvalé spolupráce s cizím. Koneckonců všechny hranice jsou jen přechodné prostory, kde se hmota morfuje a teoretizuje novou existenci.
Protagonistami Sikorových podobenstiev sú triviálne zvieratá, rastliny a všedné prvky materiálneho sveta v ich prostom bytí. Zaujímajú ho okrajové a vytesňované spoločenské javy, o ktorých vizuálne uvažuje.
Jan Freiberg pracoval v Galerii Klatovy/Klenová jako kurátor a fotograf. Po vynuceném odchodu všech odborných pracovníků našel budoucnost na hřbitově Malsička ve Volyni a zřídil tu v roce 2010 v bývalé smuteční síni Galerii Na shledanou. Maloměsto, hřbitov a smrt podmiňují její existenci a vytváří základní rámec pro špičkové české umělce. Smyslem galerie je upozornit skrz umění na smrt jako živou součást života.