Reportáže

Secondary Architecture

„Secondary Architecture“ je projekt umělce Branislava Nikoliće, který vznikl v rámci Urban Incubator – rozsáhlé umělecko-architektonické akce Goetheho institutu, která se konala od března do listopadu 2013 v Bělehradě. Místo toho, aby vytvořil sochu z druhotných surovin ve tvaru domu, spojil Nikolić síly s autodidaktickým romským „architektem“ Bobanem Mladenovićem, aby společně postavili obyčejný slamový dům a umístili jej v galerii Magacin v Bělehradě. Skutečný slamový dům vytržený ze svého přirozeného prostředí a umístěný v galerii vybízel návštěvníky galerie k zamyšlení nejen nad uměleckým dílem, ale také nad sociálním kontextem.

Boban žije se svou rodinou v jednom z takových domů v jedné z mnoha nehygienických chudinských osad na okraji Bělehradu. Ve své komunitě je známý jako nejlepší stavitel; staví domy a chatrče pro všechny své příbuzné a sousedy z odpadových materiálů, které sbírá na ulicích.

Součástí výstavy, která se v galerii konala od 16. listopadu do 4. prosince, byla dvě videa od Nebojši Vasiće a Vesny Grby. V nově postaveném domě byl divákům na staré (použité) televizi promítán časosběrný film o procesu výstavby domu. Druhé, krátké dokumentární video, které vysvětlovalo kontext projektu, bylo promítáno venku před domem. V současné době je v postprodukci dlouhý dokumentární film o „sekundární architektuře“ (architektuře z nalezených/použitých materiálů).

V rámci výstavy v galerii Magacin se konala panelová diskuse na téma slamové architektury. Mezi účastníky diskuse byli nejvýznamnější srbští architekti, urbanisté a umělci zabývající se touto tematikou, stejně jako členové romské komunity v Bělehradě.

umělciBranislav Nikolić
místoGallery Magacin
tagy
účinkujícíBranislav Nikolić, Boban Mladenović
kameraNebojsa Vasic, Nemanja Ladjic
zvukNemanja Ladjic
střihNemanja Ladjic
interviewMarija Rados
kategorieReportáže
publikováno5. 2. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Secondary Architecture
Cílem kulatých stolů je zachytit aktuální diskuzi o pohyblivých obrazech s odborníky zabývajícími se kurátorstvím, galerijním provozem, sbírkotvornou činností, ale i produkcí nebo samotnou autorskou tvorbou. Kulaté stoly jsou rozděleny do tří tematických oblastí, které naznačují možný koloběh a existenci pohyblivých obrazů i po jejich dokončení.
Významnou osu v recentní tvorbě Lucie Svobodové tvoří problematizace technického zastarávání audiovizuálních nosičů a formátů, s čím souvisí i její autorská revize historicky starších děl. Výsledné rekonstrukce, které Svobodová vytváří již za pomoci nových technologií, se přitom nedotýkají pouze aktuální otázky archivace charakterově příbuzných prací, ale současně otevírají také diskuzi o tom, do jaké míry jsou pionýrská díla české animace a videoartu zajímavá i pro současné širší publikum.
Snímky, které pro letošní projekci vybral psychoterapeut a psycholog Adam Táborský, nechávají nahlédnout do prostoru, kde se duševní zdraví stává zdrojem inspirace, obnaženou zranitelností, přiznanou zbraní i místem zpovědi a úlevy.
While profit rules and quick information flow is raping minds it’s difficult to define its role. Represented works show two different, parallel lines. One of them is a line of contemporary art which critically relates to a society, directly pointing to the problems and raising questions. And the other one is orientated to the internal logic of creative act, telling stories by means of formal features of used media.