Nikdo se nedívá

Dvojice autorů se věnuje převážně figurativní malbě na zdánlivě ambivalentím pozadí. V Galerii Kostka se rozhodli promíchat svoje díla a vytvořit atmosféru pozastavení se u prostřeného stolu. Jana Vojnárová pracuje volnějším malířským gestem, její postavy jsou charakterově a emotivně vícevrstevné. Martin Herold přesně buduje prostory, ve kterých se jeho postavy nacházejí, a tím pro diváka vytváří zajímavou významovou kulisu.

Jak sami zmiňují, pro instalaci s tématem večeře našli východiska například ve filmech francouzského režiséra Clauda Chabrola, který své postavy často zachycuje při stolování, nechává je řešit jejich problémy skrze setkávání se u obědů a večeří. Pro Galerii Kostka vytvořili kompaktní místo spojující architekturu s jejím domovem.

umělciJana Vojnárová, Martin Herold
kurátorDušan Zahoranský
místoKostka gallery
tagy
účinkujícíJana Vojnárová, Martin Herold
kameraSikora Erik
zvukSikora Erik
střihSikora Erik
interviewSikora Erik
překladMarta Darom
publikováno13. 5. 2011
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Nikdo se nedívá
Hranice mezi folk horrorem a městskými mýty je v dnešní společenské náladě tenká a křivolaká jako staropražské uličky. V nejčerstvější historické paměti máme jejich opětovné zakouzlení úbytkem turistů a jejich znovuzabydlení osamělými postavami zbloudilých nočních chodců a lidí vyloučených ze společnosti. O slovo se hlásí odvěká představa umění jako zrcadla, které nám dovoluje nahlédnout žitou realitu v novém úhlu pohledu, případně může pokřivená skleněná plocha deformovat tvary a vytvářet iluze.
Jakým způsobem podmínila fotografie, se svou schopností zpřítomnit umělecké dílo, chápání dějin umění a vizuální kultury a potažmo výuku a výzkum v oboru? Jak vynález fotografie proměnil naše vnímání uměleckých děl? Jaké jsou historické, teoretické, estetické, pedagogické a politické důsledky subjektivity fotografa? A v čem tedy s ohledem na tyto otázky spočívá Sudkova jedinečnost?
Filip recykluje dávno zapomenuté, modernou odvrhnuté a postmodernou na chvíli vybuzené, ornamenty, fragmenty ornamentů, někdy i znaků, z gotiky a baroka. Ctí jistou kontinuitu lidské a umělecké existence, a nebojí se k tomu ve své tvorbě přiznat. Akcent na drobný detail, který má ovšem zásadní obsahový význam, bývá v souladném kontrastu s plochou; ta sama je však svým ztvárněním evokací na barokní malbu, na informelní povrch, ornamentální strukturu či konceptuální objekt.