Reportáže

Nové Slovensko (SNG – Esterházyho palác )

Nové Slovensko (ťažký) zrod moderného životného štýlu 1918–1949

 

Výstava v skratke predstavuje prienik modernej civilizácie do života slovenskej spoločnosti v poprevratovom období. Ukazuje, ako moderné umenie na Slovensku reflektovalo prejavy, „výdobytky“ modernej civilizácie a ako spoluvytváralo celkový vizuál doby. Na výstave sú prezentované nielen tradičné výtvarné žánre, ako maľba, kresba, plastika, ale dôraz je najmä na fotografickom materiáli a na artefaktoch úžitkového umenia. Predstavuje fotografické kolekcie Jaromíra Funkeho, Miloša Dohnányho, Karla Plicku spolu s dielami vrcholnej avantgardy Ľudovíta Fullu, Mikuláša Galandu a tiež úžitkového umenia.

 

kurátorKatarína Bajcurová, Dagmar Poláčková, Aurel Hrabušický, Petra Hanáková
místoSNG – Esterházyho palác
tagy
účinkujícíAurel Hrabušický
kameraJana Kapelová
zvukJana Kapelová
střihJana Kapelová
interviewJana Kapelová
překladEva Maršíková
kategorieReportáže
publikováno26. 8. 2011
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
Nové Slovensko (SNG – Esterházyho palác )
Monumentální íránská zakázka pro šáha v Teheránu, jejíž náhled prezentujeme, je z roku 1977. Před svým náhlým ukončením v roce 1978 způsobeným íránským převratem stihla Československu přinést velké zisky, z čehož Art Centrum politicky čerpalo – na intervenci tehdejšího předsedy vlády Lubomíra Štrougala oceňujícího její ekonomický přínos režimu přešla v roce 1977 pod Federální ministerstvo zahraničního obchodu, což odvrátilo hrozbu jeho zániku.
Netradičním přístupem k práci s kontextem, materiály, ale i k recyklaci se vyznačuje vlámské studio ROTOR. Kancelář se zabývá výzkumem využívání odpadu či elementů ze staveb či demolic, ze kterých vyvíjejí nové materiály a prvky. V Bruselu také provozují obchod, kde prodávají artefakty ze staveb různého stáří, které se jim podaří získat a které by jinak skončily na skládce.
Hořící vlasy se dost možná ve škále instantních vůní ještě nenabízejí. Vnášejí do čtení Lenčina a Tanina pokojíčkového environmentu kritické znepokojení. Právě tak jako práce s kamerou v podivně šmíráckém videu, v němž je vedle prolamování privátní zóny nejhlasitější emocí bezvýchodnost. Autorky se vzdaly přímé kontroly nad kamerovými záběry a svěřily ji vysavači, který se sám pohybuje prostorem a uklízí.