Pořady

OMG!!!

Nový díl kritického seriálu vychází z vleklé kauzy okolo vzniku ostravské městské galerie. Zdánlivě lokální spor o "správnou" podobu jedné instituce ovšem představuje daleko zajímavější rámec dění, který je veskrze symptomatický pro mnoho nejasných a podivných pohybů na české umělecké scéně a celém poli kulturní politiky vůbec. Ostrava se, zejména v poslední dekádě pokouší proměnit v hi-tech vědecké a technologické centrum se silnou vzdělávací a kulturní politikou, ovšem možná už samotný neúspěch při kandidatuře na Evropské Hlavní Město Kultury 2015 vypovídá o nutnosti uchopení (chápání) a realizace tohoto přerodu jinak.


Studie případu OMG je zmenšeným modelem celorepublikové problematiky (nejen) kulturní politiky současnosti a ukazuje, kam až je třeba upírat pozornost, aby bylo vůbec možné se na tomto poli smysluplně pohybovat a konat. Zároveň zkoumá pestrou a různorodou pavučinu zájmových skupin, které se v této oblasti chtějí realizovat či se alespoň podílet na jednotlivých rozhodnutích.
OMG je ovšem i určitou (ač ještě ne zcela potvrzenou) nadějí, že přísným a vytrvalým kritickým dohledem nad formováním veřejné instituce (institucí veřejného zájmu) lze i zvnějšku rozhodovacího aparátu dosáhnout přesvědčivých výsledků a měnit leckterá chybná či skandální rozhodnutí i po jejich přijetí.

místoOstrava
tagy
režieJanek Rous
účinkujícíJan Keller, Andrea Vojkovská, Jiří Surůvka, Jan Světlík, Marek Pokorný, Ilona Rozehnalová
kameraJiří Havlíček, Giulio Zannol, Janek Rous
zvukJohana Švarcová
střihJanek Rous
překladPalo Fabuš
playlistyKritický seriál
kategoriePořady
publikováno28. 12. 2014
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
OMG!!!
Pořad, nazvaný Hranaté stoly, jehož moderátorem je Jiří Ptáček (držitel Ceny Věry Jirousové), se snaží prostřednictvím tiskového mluvčího skupiny poslední akci Ztohoven přiblížit širšímu publiku – zasadit ji do kontextu předchozích výstupů a analyzovat představy skupiny o jejím fungování na české umělecké scéně.
Hranaté stoly mají hlouběji a důsledněji představit témata, která překračují hranice „zasvěcené“ umělecké komunity a jsou součástí širšího povědomí společnosti.
Zatímco Marina Abramovič i nadále bude těžit ze své pozice burzovního hráče, který správně investoval svůj vlastní krví vydřený kapitál do výnosné megakorporace jmenující se Art World, Václav Pišvejc naopak ve svém boji za uznání navždy zůstane především sisyfovským mýtem a otazníkem visícím nad normalitou i normalizací dnešní kultury.
Když v roce 1990 podal Jan Knoflíček, bývalý ekonomický náměstek Ústředního ředitelství Československého filmu, návrh na transformaci podniku na akciovou společnost, byl jeho projekt schválen, ačkoliv vykazoval fatální nedostatky ‒ neobsahoval soupis majetku ani způsob nakládání s výrobními právy.
Akciová společnost Krátký film se v nových tržních podmínkách nedokázala prosadit. Koncem 90. let přesáhly její dluhy 400 milionů korun a filmovou výrobu se už nepodařilo oživit.