Artist Talks

On Trials, a Manual on a Collective

Jak mluvíme o zákonu? Uzákonění práva je sociální konstrukt, který vzniká před zákonem samotným a po jeho fikci. Jako socializované přízraky registrují naše kolektivní mysli navzájem své kódy, a to prostřednictvím metodických vzorců sebepovyšování lidí. Prostřednictvím těchto, na opakování se vztahujících ztvárnění zapamatovaných kódů, kolektivně sdílíme chování podobné právu.

Umělkyně Jasmina Metwaly ve své prezentaci četla a sdílela obrazy z kolektivního výzkumu teatrálnosti práva.

Jasmina Metwaly (EG/PL) je vizuální umělkyně a filmařka žijící v Berlíně. Během arabského jara v Egyptě, které v únoru 2011 svrhlo prezidenta Husního Mubaraka, byla Metwaly zakládající členkou mediálního kolektivu Mosireen, který shromaždoval během nepokojů videonáhravky revoluce a podporoval občanský žurnalismus v místech, o kterých neinformovala žádná zpravodajská média. Je také spoluzakladatelkou Archivu odporu 858, v kterém zveřejnili posbírané video-materiály. Spolupracovala s filmařem Philipem Rizkem na podpoře videoaktivismu a „dokumentových nepokojů“.

přístupnosten audio
umělciJasmina Metwaly
místoCentrum pro současné umění Praha
tagy
účinkujícíJasmina Metwaly
kameraVeronika Švecová
zvukVeronika Švecová
střihVeronika Švecová
organizátorgalerie etc.
kategorieArtist Talks
publikováno6. 12. 2022
délka01:03:02
jazykČesky / English
embedlink icon
arrow down
související
On Trials, a Manual on a Collective
Vycházeje z toho, jak se pod vlivem globálního kapitalismu mění práce a jakou roli hraje ženské dělnictvo, osvojuje si film „Některé ženy, jiné ženy a všichni ti zahořklí pivaři“ (2014, Rehana Zaman) kontroverzním a provokativním způsobem konvence britské telenovely, které prokládá dokumentárním záznamem setkání migrujících žen ve Velké Británii v nezávislé organizaci Justice for Domestic Workers (Spravedlnost pro pracující v domácnostech) v Leedsu.
Skupina se zaměřuje na veřejné a městské prostory ve smyslu otevřených výstavních příležitostí pro umělecké vyjádření. Jejich díla lze nejlépe interpretovat v kontextu městského života, veřejných prostorů a všudypřítomných, vládnoucích znaků, které reflektují samotnou otázku existence velkoměsta a odhalují „skryté“ jevy.
Chtěli bychom nastínit podmínky pro novou citlivost a redefinovat si naše potřeby či budoucí jednání, nestojící pouze na logice nekonečné výroby a spotřeby, vyčerpávající křehké ekosystémy. V neposlední řadě se skrze toto společné přeskládání základních i drobných kamenů snažíme aktivně integrovat nerůstové strategie do našich životů.